Pica pica (straka obecná). Ptáci v ČR

Straka obecná (Pica pica; Linné, 1758)je velice všetečný pták

Straka obecná (Pica pica), slovensky straka obyčajná, patří k nejznámějším ptákům u nás. Nejen pro své nápadné zbarvení, kdy se na těle a křídlech střídají bílé a černé plochy, ale také pro svou zálibu v lesklých předmětech. Vždyť kdo by neznal zlidovělé rčení "krade jako straka"…

Straka obecná je statný pták dosahující hmotnosti 200 až 250 gramů s rozpětím křídel až 60 cm. Přestože její chraplavý hlas je spíše nelibozvučný, řadí se mezi pěvce (Passeriformes) a do čeledi krkavcovití (Corvidae). Má nápadné černobílé zbarvení, kde černé peří na křídlech získává na slunci modročerný kovový lesk a na ocase černozelený lesk. V poměru k tělu má straka dlouhý stupňovitý ocas. Její let je přesto spíše těžkopádný.

Straka obecná se vyznačuje velkou mírou inteligence. Vždyť poměr mozku k tělu je podobný jako je tomu u kytovců a nebo lidoopů. Patří k živočichům, kteří používají nástroje a kteří využívají předchozí zkušenosti k předpovídání chování. To dokazuje jejich kognitivní schopnosti. Možná i to je jedna z příčin v její zálibě v lesklých předmětech, kterou neztrácí ani ochočené straky chované v zajetí.

Straky si oblíbily krajinu, kde se střídají louky s lesíky a remízky, spokojí se i se skupinami osamoceně stojících stromů. Setkáme se s nimi i ve městech, v parcích a na zahradách, kde si troufnou i do bezprostřední blízkosti lidských obydlí. Přesto zůstávají plaché a od člověka si udržují stále jistou "bezpečnou" vzdálenost. Mají k tomu řadu důvodů, protože velice neoblíbené jsou především mezi myslivci. Ti ji chápou jako škodnou a trestají je prachem a olovem.

Přestože je straka mnohými považována za škodnou, protože plení hnízda jiných ptáků (vybere jak vajíčka tak bezbranná mláďata), bažantnice a troufne i na neopatrného malého zajíčka, na jejím jídelníčku jsou ale i semena, plody a bobule. Sbírá ale i hmyz a další bezobratlé, drobné obratlovce. V době krmení mláďat nechybí na jídelníčku ani pavouci, červi a nebo hraboši. Ve městech pak i odpadky a zbytky jídla od popelnic.

Svá hnízda si straky staví vysoko v korunách listnatých stromů a nebo v trnitých keřích. Svrchu je přikrývá olistěnými haluzemi, takže v hnízdě sedící pták se ztrácí a je dobře maskován před přirozenými nepřáteli. Hnízdo je z větví, uvnitř bývá vystláno mechem, peřím a nebo chlupy, kořínky, listím a trávou. Zvenku bývají pomazána hlínou a vyložena kamínky. Stará hnízda mohou dosahovat úctyhodného průměru až půl metru. I proto je s oblibou občas využívají poštolky a některé sovy.

Stračí samička snáší do hnízda na konci dubna či v polovině května šest až osm zelenomodrých, hnědě kropenatých vajíček. Inkubační doba činí 21 až 22 dnů, na snůšce sedí pouze samička. Mláďata se líhnou holá a slepá, první peří se objevuje okolo 8. dne. O mláďata se starají oba rodiče po dobu až šesti týdnů. Samostatná jsou po dalších asi šesti týdnech po opuštění hnízda. Ve volné přírodě se straky mohou dožívat až 15 let.

Straka obecná osídlila rozsáhlý areál Evropy a Asie. Na severu sahá hranice jejího rozšíření k polárnímu kruhu, na jihu k severním břehům Afriky, na Arabský poloostrov a do jižní Číny. Ptáci vykazují na svých hnízdištích teritoriální chování. Pokud se na jejich území (o obvyklé rozloze okolo 5 hektarů) objeví jiné straky, snaží se je odehnat. Posedávají na vrcholcích stromů a nebo demonstrativně prolétají podél hranic svého teritoria.