Starohory (proterozoikum) se dělí na paleoproterozoikum (2,5 - 1,6 miliardy let), mezoproterozoikum (1,6 - 1 miliarda let) a neoproterozoikum (1 miliarda - 542 miliónů let). Během starohor se zásadně mění chemické složení atmosféry i oceánů, horniny z tohoto období jsou zdroji kovových rud s obsahem železa, mědi a niklu, ale také uranu a zlata. Povrch ani atmosféra planety (s vysokým obsahem metanu, amoniaku a oxidu uhličitého) neměly dnešní podobu ani barvu, byly rudé. Asi podobně jako dnešní Mars. S postupnou oxidací železa začíná Země blednout, získává oranžovou barvu a postupně modrá. Dochází také k zaledněním planety, existují náznaky o nejméně čtyřech zaledněních, přičemž zalednění z období svrchních starohor zakládá hypotézu o Zemi typu sněhové koule.

Existence různých superkontinentů navozuje dojem cyklického vzorce utváření a rozpadu pevniny v periodě zhruba 300 až 500 miliónů let. Tento proces je zřejmě poháněn konvekcí uvnitř zemského pláště, který má za následek kontinentální drift. S teorií kontinentálního driftu prvně přichází německý meteorolog Alfred Wegener v roce 1912, jenž popsal superkontinent Pangea (299 - 273 miliónů let) obklopený superoceánem Panthalassa.

Mapa Rodinie

Podoba Rodinie před 750 miliony let. Kredit: John Goodge / Wikimedia Commons

Wegener při formulaci své hypotézy vycházel z myšlenek rakouského geologa Eduarda Suesse, který předpokládal existenci pevniny Gondwana (Afrika, Jižní Amerika, Austrálie, Indie a Antarktida). Ta tvořila jižní část superkontinentu Pangea. V roce 1937 pak jihoafrický geolog Alexandr du Toit postuluje existenci kontinentu Laurasie, který se skládal z Laurentie (Severní Amerika), kratonů Avalonie a Baltika (severní Evropa), jižní Evropa a Asie s kratonem Angara.

Velice významnou událostí starohor (proterozoika) byla postupná akumulace kyslíku v atmosféře, který byl uvolňován fotosyntézou prvních živých organismů. Dokud nebyly vyčerpány zásoby neoxidovaného železa a síry, zvyšovala se koncentrace kyslíku (nízké jednotky procent) v zemské atmosféře jen velice zvolna. Z tohoto období (asi 2,3 - 1,9 miliardy let) pocházejí pásovité železné formace, které dnes poskytují většinu světových zásob železné rudy. Po tomto období bylo téměř všechno železo v oceánech již oxidováno.

Země ve starohorách

Citelný nárůst koncentrace kyslíku (až na 10 %) v zemské atmosféře je někdy označován jako kyslíková katastrofa, protože stál za masovým vymíráním tehdejších organismů (bakterie a sinice), které byly anaerobní. Toto masové vymírání však stálo za rychlým rozvojem mnohobuněčných organismů na konci starohor (asi 600 až 543 mil. let), které jsou v odborné literatuře označovány jako ediakarská fauna (Vendobionta).

Dochází k velkému rozvoji stromatolitů a jednobuněčných eukaryotních (jádrových) organismů jako jsou řasy (nejstarší známou řasou je Grypania spiralis), které dále přispívaly k produkci kyslíku do zemské atmosféry. Objevuje se i první známý organismus, který se rozmnožoval pohlavně - červená řasa Bangiomorpha pubescens. Zástupci ediakarské fauny, kteří ještě nemají pevné schránky a zpravidla jsou paprsčitě souměrní, dnes nemají v přírodě žádnou analogii. Je pro ně typická omezená mobilita a neexistence predátorů. Život v té době se totiž rozvíjel doslova a do písmene v mírumilovné harmonii. První predátoři se objevují až po vymření ediakarské fauny v prvohorách, v období kambria.

Použité zdroje

Chaty Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe, pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.