Špaček obecný, který patří do čeledi špačkovití (Sturnidae) dorůstá délky 19 až 22 cm, rozpětí křídel 37 až 42 cm a dosahuje hmotnosti 50 až 100 g. Je sice menší, ale zavalitější než kos černý, se kterým si jej někteří lidé pletou.

Po příletu ze zimovišť ve Středomoří i během roku se špaček ohlašuje typickým chraplavým "vrz, vrz" či směsicí různých chraplavých a hvízdavých tónů. Hlasově je to však pták velice nadaný a dokáže napodobit zpěv i jiných druhů ptáků (včetně dravců jako je káně!) a řadu dalších zvuků. Prostě takový "papoušek" mezi zpěvnými ptáky. Dokonce umí napodobit lidské hlasy. Svůj zpěv předvádí v typickém postoji za tak trochu legračního natřásání křídel. Avšak vždy s velkým zaujetím a plným nasazením.

I jeho výrazně zbarvené peří, které má na slunci krásný kovový lesk připomínající hru světelných paprsků na krovkách střevlíka zlatolesklého či zlatohlávka zlatého (i řady dalších druhů brouků), činí ze špačka obecného nezaměnitelný druh. Dalším nápadným znakem špačků jsou poměrně krátká křídla.

U nás patří špačci k tažným druhům. Ze svých zimovišť k nám přilétají na přelomu února a března a setrvají až do října. Někteří jedinci se u nás, podle řady pozorování, zdržují dokonce celoročně. Špaček obecný si oblíbil především nížiny a pahorkatiny, ale zalétá až do horských poloh do výšek okolo 1 300 metrů nad mořem. Pozoroval jsem jej na hřebenech Jeseníků i na některých vrších Velké Fatry či holích Lúčanské Malé Fatry. Tam si zřejmě (nepotvrzeno jednoznačným pozorováním) pochutnávali na sladkých plodech borůvek.

Špaček obecný nejraději obývá světlé listnaté a nebo smíšené lesy, zahrady a parky. Rád se zdržuje v blízkosti lidských sídel, kde nachází dostatek potravy. Hnízdí jednou až dvakrát ročně, svá hnízda si nejraději staví v dutinách stromů. Rozhodně ale nepohrdne ani vhodnou ptačí budkou. Právě naopak. Každoročně jej pozoruji, jak si brzy na jaře obhlíží budky na naší zahradě.

Samička snáší do hnízda, které však není příliš pečlivou stavbou, v dubnu až červnu v průměru 5 až 7 vajíček. Na snůšce se střídají oba rodiče. Inkubační doba špačků činí 12 až 13 v závislosti na klimatických podmínkách. Mláďata, která krmí oba rodiče, rychle dorůstají a své hnízdo opouštějí po pouhých 16 až 24 dnech po vylíhnutí. Dospívají asi v jednom roce a dožívají se až 15 let.

Přestože sadaří a vinaři špačky, kteří se v létě a na podzim shlukují do velkých hejn, nevidí rádi, patří špaček k ptákům užitečným. Ano, v létě si rád pochutnává na různých bobulích - třešně, mirabelky, hroznové víno, ale i plody černého bezu, jeřabin aj., na jaře a během hnízdní sezóny v jeho potravě výrazně převládá hmyz, kterého dokáže sesbírat neuvěřitelné množství. Sesbírá i slimáky, kterým se řada ptačích druhů spíše vyhýbá. V časech nedostatku nepohrdne ani různými semeny. Obecně tak špačci patří k ptáků užitečným, které většina zahrádkářů na svých zahradách ráda uvítá.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.