Národní park Slovenský ráj, ohrožená flóra a fauna

Slovenský ráj - flóra a fauna Slovenského ráje, příroda

Vegetační kryt této části Západních Karpat tvoří z 90 % lesy, v nichž převažují původní jedlo-bukové porosty (v jižních částech), na severu pak smrk. Vtroušeně roste habr, jasan, javor a výjimečně i dub. Na strmých stráních roklin se objevuje tis, zejména v okolí Kláštoriska, které je společně s takovými roklinami jako Suchá Belá, Veľký Sokol, Piecky, Zejmarská roklina aj., nejvíce navštěvovanou oblastí Slovenského ráje.

Národní park Slovenský ráj

V bylinném patře se objevují četné karpatské endemity. V hlubokých roklinách je patrný zvrat vegetačních pásem, kdy v horních partiích rostou druhy typické pro nižší polohy a naopak dole druhy typické pro polohy vyšší. Podobný jev známe např. z roklin Západních Tater, ale také Teplicko - adršpašských skal, které však již do oblasti Karpat nepatří.

V roce 1988 byl Slovenský ráj vyhlášen Národním parkem na celkové rozloze 19 763 ha a s ochranným pásmem o rozloze 13 011 ha. Ochrana přírody však nespala ani před tímto datem, neboť již v roce 1964 byl Slovenský ráj Chráněnou krajinnou oblastí.

Slovenský ráj, flóra

V menší míře se ale objevují i další dřeviny, jako je například jasan, jeřabina, bříza aj. Podobně bohaté je i bylinné vegetační patro. Na území Slovenského ráje je známo asi 930 druhů vyšších cévnatých rostlin. Z toho je 35 druhů úplně chráněných a 8 druhů chráněných částečně. Z karpatských endemitů se tady objevují koniklec slovenský (Pulsatilla slavica), zvonek tatranský (Campanula tatrae), hvozdík uherský (Dianthus hungaricus) a jiné.

Čtěte také: Kamzík horský (Rupicapra rupicapra)

Na jižních, k slunci obracených svazích se objevují teplomilné druhy rostlin jako je koniklec slovenský, máchelka šedá (Leontodon incanus), trýzel Wittmannův (Erysimum wittmannii) a mnoho dalších. Naopak v kaňonech, kde má průběh teplot inverzní charakter, se objevují spíše horské druhy rostlin, které bychom očekávali spíše ve větších nadmořských výškách.

Typickým zástupcem horských druhů je kruhatka Mattioliho (Cortusa matthioli). Jde o vysokou trvalou rostlinu s plazivým podzemkem, z nějž vyrůstá přízemní listová růžice s bezlistým stvolem. Určitě i vy jste již narazili na její růžovofialové až růžovočervené květy. Jejich plody jsou pak válcovité tobolky skrývající velké množství semen. Samostatnou kapitolu představují společenstva luk.

Louky kvetou po dobu prakticky celého vegetačního období. Na jaře se objevují prvosenka vyšší (Primula elatior) neboli petrklíč, šafrán spišský (Crocus scepuensis) a řada dalších. V létě se pak můžeme na těchto loukách pokochat pohledy na žlutobílé květy kopretiny bílé pohorské (Leucanthemum vulgare), drobné modré květy rozrazilu rozekvítku (Veronica chamaedrys), velkými fialovými květy orlíčku obyčejného (Aquilegia vulgaris) či mečíku obyčejného (Gladiolus imbricatus). Bohatá květena se objevuje i na březích potoků a zamokřených loukách.

Slovenský ráj, fauna

Fauna Slovenského ráje je, podobně jako flóra, neobyčejně bohatá a kladně se tady projevily poměrně malé zásahy lidské činnosti. I proto jsou tady v poměrně hojné míře zastoupení typičtí představitelé fauny Západních Karpat. Zřízení CHKO a následně NP (národního parku) mělo mimořádný význam pro zachování zdejších biotopů a tím pádem také významných živočišných (i rostlinných) společenstev. Mezi nimi je i velká řada endemitních a reliktních druhů.

Na území Slovenského ráje se setkávají prvky více zoogeografických zón, převažujícími jsou ale prvky eurosibiřské zoogeografické oblasti. V klidných a těžko přístupných oblastech Slovenského ráje žije největší šelma žijící na Slovensku ve volné přírodě. Je jí medvěd hnědý (Ursus arctos). Objevuje se ale i rys, kočka divoká a řada dalších drobných šelem a živočichů.

Kamzík na území NP Slovenský ráj

V roce 1963 byl na území Slovenského ráje vysazen dokonce kamzík. Ochranáři dnes tvrdí, že poněkud neuváženě. Kamzíkovi se tady kupodivu docela daří, podle posledních sčítání tady žije populace o přibližně 70 kusech. Kamzík rozhodně nepatří k typickým obyvatelům lesa, ale tady se sním v lese setkat můžeme. Zdejší kamzíci dokonce sestupují až na dno Průlomu Hornádu. V zimě jsou tady dobře patrné stopy jejich kopýtek. Vidět je ale můžeme i v roklině Velký Sokol a jiných oblíbených lokalitách.

Ptáci

Když už jsme u rokliny Velký Sokol. Ta dostala zřejmě spolu s dalšími lokalitami jako je Malý Sokol, Sokolia dolina aj. své pojmenování podle hojného výskytu dravých ptáků. Vzácně se tady vyskytuje orel skalní (Aquila chrysaetos) a orel křiklavý (Aquila pomarina), ostříž lesní (Falco subbuteo), krahujec obecný (Accipiter nisus). Zapomenout nesmíme ale ani na poměrně běžné dravce jako je káně lesní (Buteo buteo) a drobného dravce poštolku obecnou (Falco tinnunculus).

Z nočních dravců jsou to pak například puštík obecný (Strix aluco), sýček obecný (Athene noctua) či kalous ušatý (Asio octus). Posledně jmenovanou sovu si určitě s žádnou jinou nezaměníte. Tato asi 30 cm vysoká sova je charakteristická svými vztyčenými oušky a vyjevenýma očima. Tato sova (a nejen ona) si hnízdo nestaví, využívá starých hnízd jiných druhů nebo přirozených dutin.

Fauna bezobratlých

Velice bohatá je fauna bezobratlých. V dostupných pramenech se uvádí, že na území Slovenského ráje žije asi 150 druhů měkkýšů, 400 druhů brouků a těžko uvěřitelných 2 000 druhů motýlů (Lepidoptera). Ať již běžnými druhy jako je například babočka bodláková (Vanessa cardui) nebo babočka kopřivová (Aglais urticae) a babočka paví oko (Nymphalis io), či překrásně zbarvená babočka admirál (Vanessa atalanta).

V nižších polohách se objevuje dnes již opět poměrně hojná babočka osiková (Nymphalis anthiopa), žluťásek řešetlákový (Gonepteryx rhamni), ohniváček modrolemý (Palaeochrysophanus hippothoe), nebo perleťovec velký (Mesoacidalia aglaja), až po druhy poměrně vzácné jako je například otakárek fenyklový (Papilio machaon), otakárek ovocný (Iphiclides podalirius) či až po velice vzácné druhy, jako je jasoň červenooký (Parnassius apollo), který je skutečným klenotem přírody. Housenky i dospělí jedinci jsou vázání na oblasti s vápencovým podkladem, kde nacházejí dostatek potravy.