| Poslední aktualizace: 30.12.2025 |
|
Treking > Příroda > Vulkanické Sibiřské trapy stojí za největším masovým vymíráním - tzv. permským vymíráním
Vulkanické Sibiřské trapy stojí za největším masovým vymíráním - tzv. permským vymíránímMagmatická provincie dosahovala rozlohy až 7 miliónů čtverečních kilometrů30.12.2025 | Otakar Brandos
Sibiřské trapy jsou největší známou magmatickou provincií na planetě Zemi. Sibiřské trapy (rusky Сибирские траппы) představují rozsáhlou provincii výlevných hornin na Sibiři se stolovými horami a hlubokými dolinami, která se začala formovat na přelomu permu a triasu, tedy na rozhraní prvohor a druhohor. Sopečná činnost byla natolik intenzivní, že silně ovlivnila klima a tehdejší ekosystémy a v důsledku toho měla na svědomí největší masové vymírání v dějinách planety Země, tzv. permské masové vymírání před asi 252 milióny lety. Během něj vyhynulo na 95 % druhů živočichů v mořích a na 75 % (procenta se v odborné literatuře poměrně liší) na souši.
|
|
|
Sibiřské trapy (slovo trapy pochází ze švédského trappa, což je výraz pro schody) dosahovaly rozlohy asi 7 000 000 čtverečních kilometrů a objem vyprodukovaného magmatu je odhadován na 4 000 000 krychlových kilometrů. Některé zdroje hovoří dokonce o 15 miliónech km3. Eroze způsobila, že se rozloha této magmatické provincie do dnešní doby snížila na asi dva milióny čtverečních kilometrů. Intenzivní sopečná činnost probíhala v této provincie po dobu asi jednoho miliónů let v několika fázích různé intenzitry a byla mnohem intenzivnější než ta v oblasti mladších Dekkánských trapů v dnešní Indii. Ekologická katastrofa násobně předčila tu, která měla na svědomí vyhynutí dinosaurů na konci druhohor. Proč byla permská událost o tolik ničivější než jiné sopečné události? Někteří vědci se domnívají, že za tím stojí halogeny, ohromné množství halogenů, které se uvolnily z podpovrchových vrstev tehdejšího Sibiřského kratonu do atmosféry a zničily ozónovou vrstvu. A právě to výrazně přispělo k masovému vymírání na hranici permu a triasu, jehož fosilní záznam je dobře patrný na rozhraní P-T. Za uvolněním velkého množství halogenů do atmosféry mohlo stát, mimo jiné, zapálení obrovských slojí uhlí ukládaného zde v období karbonu a dalšího organického materiálů z rozsáhlých močálů. S touto myšlenkou prvně přišla Linda Elkins-Tantonová z Arizonské univerzity ve studii publikované v časopise Geology.
Další z příčin masového vymírání mohla být změna uhlíkového cyklu v důsledku růstu archeí Methanosarcina, jejichž metabolismus do atmosféry produkoval ohromná množství metanu. Zdá se, že za přímo explozivním rozšířením archeí Methanosarcina mohly být velké depozity niklu obsaženého v magmatu Sibiřských trapů. Nikl byl patrně pro tyto bakterie limitující živinou. Celkově však stál za permským masovým vymíráním zřejmě souběh velké řady negativních faktorů, nikoliv jen jedna jediná z příčin. Klima tehdejší Země se výrazně oteplilo, povrchová teplota moří v rovníkových oblastech dosahovala vražedných více než +40 °C. Sibiřské trapy poprvé zkoumal Aleksandr Czekanowski, polský šlechtic poslaný na Sibiř do vyhnanství. Czekanowski v letech 1873 - 1875 zorganizoval geologické expedice do této oblasti a navrhl i zavedení pojmu Sibiřské trapy. Také přišel s vizionářským závěrem, že schodovitě uspořádané vrstvy lávových proudů jsou produktem silných sopečných povodní, magmatických výlevů.
Pozdější studie a rozbor stopových prvků prokázaly, že v jednotlivých fázích činnosti Sibiřských trapů se na povrch vylévaly lávy různého chemického složení a také z různých hloubek. V raných fázích se na povrch dostávalo magma z hloubek 100 až 200 km, v závěrečných fázích pak magma z hloubek jen okolo 60 kilometrů a menších (Wooden et al. 1993) s různým zastoupením pyroxenitu v tavenině (Sobolev et al. 2011). V úvodních fázích bylo magma silně alkalické s vysokým i nízkých obsahem titanu, v závěrečných fázích bylo magma alkalické s vysokým obsahem křemičitanů (trachyty a ryolity) a s vysokým obsahem titanu. Tyto vrstvy jsou pak překryty lávami z extrémních hloubek (větších než 180 km) s vysokým obsahem MgO. Mohla by se podobná událost, jako je ta permská zopakovat i někdy v budoucnu? Do jisté míry asi ano. Na Zemi dnes existuje jeden velký supervulkán, tzv. Yellowstonská kaldera v USA. Ta má rozměry asi 55 × 72 kilometrů a v posledních dvou miliónech let explodovala hned třikrát v poměrně pravidelných intervalech. K první erupci došlo před asi 2,1 milióny lety, ke druhé před asi 1,3 milióny lety a zatím poslední proběhla před asi 670 tisíci lety. V literatuře se její erupce často dávají do souvislosti s nástupy dob ledových. A podle mnoha vulkanologů se tak blíží doba, kdy by se Yellowstonský supervulkán mohl opět probudit k životu. Území spojených států by se v takovémto případě stalo neobyvatelným a prach z vulkánu by zasáhl celou planetu. Mohlo by dojít k dalšímu masovému vymírání… Použité zdroje
Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe,
Líbil se vám tento článek? |
|