Rehek domácí (Phoenicurus ochruros), slovensky žltochvost domový,
je poměrně krotký pták z čeledi lejskovití (Muscicapidae), jehož původním domovem
byly skalní stráně. Dnes rehka domácího nejčastěji potkáme v blízkosti lidských obydlí. To
se zřejmě promítlo i do jeho druhového jména. Rehek domácí je typický svými těkavými pohyby,
jsouce neustále ve střehu a připraven k odletu.
Rehek domácí je drobný pěvec dorůstající zhruba velikosti
vrabce. V dospělosti dorůstá délky 13 až 15 cm a hmotnosti 12 až 21 g. Zbarvení samců
a samic je značně odlišné. Samci mají šedočerné zbarvení s nápadným červenohnědým ocasem
a nápadnou černou náprsenkou. Odsud zřejmě pochází i jeho lidové pojmenování kominíček či
čermáček. Samičky (viz foto) mají méně nápadné šedavě kropenaté zabarvení.
Rehek domácí patří mezi tažné druhy ptáků. Do našich krajin přilétá obvykle na přelomu
března a dubna. Na jih, do rovníkové Afriky, opět odlétá koncem září a nebo v říjnu. Hnízdo
ze stébel trávy, mechu a listí si staví v různých dutinách v okolí lidských sídel, které
mu nahrazují skalní dutiny z jeho původního přirozeného prostředí. Do něj 2× ročně,
v dubnu a v červnu, snáší samice 3 až 8 vajíček, na kterých sedí asi dva týdny. Po vylíhnutí
setrvávají mláďata na hnízdě 12 až 17 dní a další týden až dva jsou krmena v okolí hnízda.
Potravou rehka domácího je především hmyz, za kterým slétává na zem z vyvýšených míst.
V letních a podzimních měsících si rehek domácí pochutnává i na měkkých plodech rostlin
a nejrůznějších bobulích. Rehek domácí osídlil teplejší oblasti Evropy a Asie. Rozšířen
je od Britských ostrovů až po střední Čínu. Jen okrajově se rozšířil na Pyrenejský poloostrov
a do Skandinávie. Setkat se s ním můžeme v severozápadní Africe.
U nás se objevuje jak v nížinách, tak v horských oblastech. Především v zahradách
a parcích, ze kterých se ozývá jeho melodické "hui ce, huid cecece…", a nebo výstražné
"fiíd tektek…". Jeho blízkým příbuzným je rehek zahradní (Phoenicurus phoenicurus).
