Achillea millefolium (řebříček obecný). Flóra v ČR

Řebříček obecný je nahořkle vonící vytrvalá bylina dorůstající výšky 20 až 80 cm. Z plazivého oddenku vyrůstají listnaté výběžky a květní lodyhy, které jsou většinou jednoduché a hustě olistěné a zakončené chocholičnatou latou složenou z drobných úborů. Listy jsou střídavé, v obrysu podlouhle kopinaté, dvakrát až třikrát peřenosečné s krátkými cípy, kopinatými, špičatými a jen 0,5 až 1 mm širokými.

Úbory mají v průměru 4 až 6 mm, na zevnějšku mají víceřadý a střechovitý zákrov, složený ze žlutozelených a světle hnědých až černých listenů. Na plevkatém lůžku vyrůstá asi 20 trubkovitých, špinavě bílých špinavě bílých až žlutých květů. Květy terče jsou oboupohlavné, špinavě bílé. Okrajové samičí květy jsou souměrné, jazykovité a jejich koruna je o polovinu kratší než zákrov. Plodem řebříčku obecného, který kvete od června do září (za ideálních podmínek až do listopadu), jsou křídlaté nažky, dlouhé asi 2 mm.

Řebříček obecný je u nás hojně rozšířen. Objevuje se nejen na loukách a na okrajích polí, ale i ve světlých lesích, na pasekách i pastvinách. Objevuje se ale i na rumištích, různých navážkách a náspech. Od nížin až po horské polohy. Areál rozšíření zahrnuje nejen Evropu, ale i Sibiř, zavlečen byl i do Severní Ameriky a Austrálie.

Řebříček obecný je v lidovém lékařství hojně využívanou bylinou. Jako droga se sbírají buď jen úbory a nebo celá nať. Někdy i jen pouhé lístky a nebo oddenky. Listy se sbírají před nasazením květů. Rostlina obsahuje množství silic, hořčiny, alkaloidy, flavonoidy, třísloviny, protizánětlivé látky typu chamazulénů, fytosteroly, parafinické a sesquiterpenické uhlovodíky, nižší mastné kyseliny, kyselinu salicylovou a akonitovou aj.

Droga řebříčku je využívána při léčbě žaludečních katarů, podporuje činnost žlučníku a uvolňuje křeče. Zevně působí proti zánětlivým procesům. Množství obsažených látek silně podle toho, jaký druh řebříčku se sbírá. Řebříčku obecnému je totiž velice podobných řada dalších druhů, které se málokdy rozlišují. Klíč k jejich rozlišení nalezneme např. v knize Antonína Příhody "Léčivé rostliny" (1973, Státní zemědělské nakladatelství) na straně 205 až 209.

K podobným druhům patří řebříček chlumní, řebříček jemnolistý, řebříček Kitaibelův, řebříček panonský a růžovobílý, sleziníkolistý, sličný a sudetský, řebříček štětinatý, velkolistý a nebo řebříček vratičolistý.