Krátce před počátkem prvohor se rozpadá superkontinent Rodinia na spoustu menších kontinentů a ostrovů, aby se na konci paleozoika opět spojily v jeden superkontinent zvaný Pangea. Vedle toho na přelomu starohor a prvohor končí globální doba ledová, během které se Země změnila v obří ledovou kouli. Led tehdy pravděpodobně pokryl i rovníkové oblasti naší planety.
Kambrium a kambrická exploze života
Bouřlivá klimatická změna, změny v chemismu oceánů a patrně i vysoká koncentrace kyslíku v zemské atmosféře, kterého bylo na počátku kambria, nejstarší periodě prvohor (542 - 488 mil. let), téměř 2× více než dnes (asi 36 % oproti dnešním 21 %) stály za kambrickou explozí života. Pevnina sice ještě stále zůstávala pustinou podobnou té ve starohorách, ale pod hladinou oceánů se to začalo hemžit životem. Ve fosilním záznamu z tohoto období se objevují první mnohobuněčné organismy.
Život se rozvíjel především na mořském dně, většina organismů byla buď pevně přisedlá k podkladu a nebo se pohybovala po dně. Jen malá část organismů kambria plavala. Neobvyklých forem a pestrosti dosahovaly pralilijice, ramenonožci, mořské houby aj. Jednoznačnými králi raných kambrických moří však byli trilobiti (patřili mezi členovce), kteří tvořili snad až 60 % tehdejších živočišných druhů, a ostnokožci představující asi 30 % tehdejších živočišných druhů. Začínají se objevovat i první měkkýši. Někdy se tak o kambriu mluví jako o období trilobitů. První předchůdci obratlovců se objevují někdy před 510 milióny lety, tedy zhruba v polovině kambria, na konci kambria pak i první obratlovci. Především první ryby.
Ordovik
Ordovik se vyznačoval velkými klimatickými změnami, výraznou regresí (ústupem) moří a nebo naopak jeho transgresí, kdy moře zalilo velké části pevniny. To bylo jednak dáno horotvornými procesy, ale také výraznou změnou zalednění v chladném období ordoviku. Svrchní ordovik byl chladným obdobím, jedním z nejchladnějších v dějinách naší planety, neboť kontinent Gondwana ležel v oblasti jižního pólu a samotný jižní pól se nacházel na území dnešní Sahary. Mohutný kontinentální ledovec Gondwany měl na svědomí výkyvy výšky světového oceánu o 100 a více metrů.
V ordoviku se zvyšuje druhová diverzita, organismy osídlují nové niky a mění potravní strategie. Mořím stále vládnou trilobiti a ramenonožci, velkého rozvoje zaznamenávají ostnokožci a měkkýši. Konec ordoviku je poznamenán větším vymíráním, během kterého mizí celé čeledi trilobitů, vážně zasaženi byli i graptoliti. Vymírání však postihuje větší či menší měrou všechny skupiny tehdejších živočichů.
Silur
Počátkem siluru dochází k výraznému oteplení. Velké části pevniny jsou zality mělkým mořem, na pólech chybí ledové příkrovy. Dochází k významným posunům litosférických desek i k významným horotvorným procesům. Geologové hovoří zejména o kaledonské orogenezi ve skandinávské oblasti.
Devon
I ve spodním devonu panovalo velice teplé a suché klima. To se však ve středním devonu začíná citelně měnit. Ochlazuje se. K největšímu ochlazení dochází na přelomu devonu a karbonu. Opětovně jsou zaledněny polární oblasti, především tehdejší jižní části Gondwany. Postavení největších kontinentů se příliš neliší od postavení kontinentů v siluru. Ve spodním devonu je ukončena kaledonská orogeneze, po které započaly první fáze variské orogeneze. Dochází k další diverzifikaci rostlinných i živočišných druhů, na souš vystupují první obojživelníci.
Karbon
Podobně jako v mnohem starším ordoviku se i v karbonu střídají chladná a teplá období doprovázená ledovými a meziledovými dobami i značným výkyvy výšky hladiny světového oceánu. A právě tyto podmínky stojí za vznikem rozsáhlých ložisek černého uhlí. Nahromaděné mrtvé stromy i další rostlinné zbytky byly rychle překrývány sedimenty, pod nimiž pak bez přístupu vzduchu docházelo ke karbonizaci. V karbonu docházelo také k výrazným tektonickým posunům, nastává vrchol variského vrásnění.
Na souši se objevuje velké množství hmyzu včetně obřích vážek, diverzifikují se i stonožky, štíří a obojživelníci. Objevují se i první plazi, kteří získávají podstatnou konkurenční výhodu oproti obojživelníkům. Díky pevným skořápkám svých vajíček se mohou rozmnožovat na souši.
Perm
Perm (290 - 252 mil. let) je nejmladším obdobím prvohor (paleozoika). Pojmenován byl v roce 1841 podle vrstev ležících na karbonských usazeninách v oblasti ruského města Perm na Urale. Klima se stává sušším, doznívá variské vrásnění, pevninské desky se opět začínají přibližovat a pomalu se slučovat do obřího superkontinentu nazvaného Pangea. Tyto pohyby měly patrně za následek počátek bouřlivého sibiřského vulkanismu, kdy horká láva postupně pokryla téměř polovinu Sibiře. Vznikají tzv. sibiřské trapy, jejichž vznik patrně přímo souvisí s masovým permských vymíráním, největším z velké pětky masových vymírání na planetě Zemi.
Ve spodním permu ještě stále převažují výtrusné rostliny (plavuně, přesličky a kapradiny). Podobně jako v karbonu. Tato vegetace je však postupně nahrazována nahosemennými rostlinami, které zcela dominují již ve svrchním permu.
S poklesem koncentrace kyslíku v atmosféře mizí obří druhy hmyzu, které to ve změněných podmínkách nedokázaly udýchat. Na druhou stranu se objevují další řády hmyzu. K hmyzu s nedokonalou proměnou jako jsou vážky, kobylky a ploštice přibývají řády s proměnou dokonalou. Především brouci a také motýli. Ti oproti starším řádům získávají ohromnou výhodu v tom, že larvy a dospělci využívají rozdílné potravní zdroje. Hmyz v permu patrně dosahuje největší druhové pestrosti v celé historii naší planety.
Diverzifikují se také obojživelníci, objevují se obří draví eryopsi i velcí býložravci. Postupně jsou však vytlačováni plazy, z nichž většina patří ke dvěma řádům - Captorhinomorpha a Pelycosauria. První z řádů, Captorhinomorpha, se postupně dělí na dvě větve - savcovité plazy vedoucí později k savcům, a druhou větev vedoucí k želvám a ještěrkám. Z řádu Pelycosauria se postupně vydělují tři větve. První zastupuje rod Varanosaurus, druhou rod Edaphosaurus představovaný především býložravci s typickými trnovitými výběžky vyrůstajícími z obratlů. No a konečně třetí větev představuje rod Dimetrodon zahrnující především masožravce. Asi nejikoničtějším představitelem tohoto rodu byl Dimetrodon grandis, kterého máme i na úvodním vyobrazení.
Bohaté permské ekosystémy však na konci permu a samotném konci paleozoika (prvohor) postihuje tzv. permské masové vymírání. Během něj se ekosystémy doslova zhroutily. A to v celoplanetárním měřítku. Z fosilních záznamů zmizelo na 90 až 95 % živočišných druhů (až 96 % v mořích a asi 60 až 70 % na pevnině). Na souši zažívá největší vymírání ve své historii hmyz, v mořích vymírají trilobiti, řada čeledí korálů, mechovky, ostnokožci a velká řada dalších skupin živočichů. Tomuto tématu jsem ale věnoval samostatný článek.
Přírodě v následujícím období, triasu, kterým začínají druhohory (mezozoikum), trvalo mnoho miliónů let, než se z tohoto masového vymírání vzpamatovala. To se již ale na stromu života dostávají do popředí plazi, a především jedna významná skupina disponující řadou evolučních výhod - dinosauři (Dinosauria). Nakonec druhohory jsou považovány za éru dinosaurů. Byť na počátku triasu to ještě nebylo natolik zřejmé.
Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe,
pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat
a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte
preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.