Falco tinnunculus (poštolka obecná). Dravci v ČR

Poštolka obecná (Falco tinnunculus; Linné, 1758) je typický obyvatel pahorkatin

Poštolka obecná (Falco tinnunculus), slovensky sokol myšiar, je malý sokolovitý (Falconidae) dravec dorůstající velikosti holuba či hrdličky. Poštolky obecné patří k našim nejběžnějším dravcům, kteří si oblíbili otevřenou kulturní krajinu pahorkatin se střídajími se poli a lesíky. S poštolkou se ale lze setkat i ve městech, kde nachází vhodné hnízdní podmínky.

Pro poštolku obecnou je typický třepotavý let na jednom místě, při němž vyhlíží svou kořist. Tou zpravidla bývají hraboši, ale poštolka nepohrdne ani kobylkou, sarančetem apod. Nepohrdne ale ani drobnými opeřenci… Svou kořist poštolky loví na zemi, kam se vrhají jaká padající kámen. Poštolka obecná totiž svou kořist v letu neloví.

Poštolka obecná je částečně tažný pták. Někteří jedinci na zimu odlétají, jiní u nás zůstávají celoročně. Někteří sem přilétají z Polska a nebo ze Skandinávie. Poštolka obecná osídlila poměrně velký areál. Setkat se s ní můžeme nejen v Evropě, ale i v severní Africe a v Asii. Na našem území žije podle odhadů na 9 000 až 13 000 párů poštolek.

Čtěte také: Krahujec obecný, dravý pták připomínající jestřába

Poštolky obecné mají dlouhá, srpovitě zahnutá křídla o rozpětí 60 až 80 mm a dlouhý ocas. Samci bývají, podobně jako u jiných druhů dravých ptáků, menší než samice. Hmotnost samců se pohybuje zpravidla v rozmezí 190 až 240 g, samice pak 220 až 300 g.

Zejk, ostrý zoubkovitý zářez na horní čelisti, je neklamným znakem, že jde o sokolovitého dravce. Velké černé oči dodávají poštolce inteligentní a milý výraz. I když s tímto konstatováním asi hraboši, podstatná složka poštolčího jídelníčku, nebudou tak úplně souhlasit. Poštolka obecná (Falco tinnunculus) má červenohnědý hřbet s černými skvrnkami, světle šedou hlavu a břicho žlutobílé. Samice je celá rezavohnědá. Podobně jako mláďata.

Poštolka obecná hnízdí jednou do roka. Nepatří k druhům, které si stavějí svá hnízda. Poštolka se tak spokojí se starým hnízdem vrány na vysokém stromě, ale i se skalní římsou a nebo větší skalní dutinou. Nebo v dutinách hradních zdí (viz fotografie). Hnízdí ale i na stožárech a budovách ve městech. Hnízdo téměř nevystýlá.

Do hnízda samice snáší v dubnu obvykle čtyři až pět vajíček, výjimečně se může objevit i osm vajíček. Na zajímavé stránce www.postolka-obecna.cz (množství fotografií, doporučuji navštívit tento web) jsem našel informaci, že v jednom z hnízd bylo nalezeno dokonce devět (!) vajíček. Z nich se po 27 až 29 dnech inkubace líhnou mláďata, která se na hnízdě zdržují v květnu a v červnu. Ještě i poté, co se vydají na svůj první let (zpravidla měsíc po vylíhnutí). Ještě i potom samice mláďata dokrmuje a učí je umění lovu.

Poštolky obecné se mohou dožívat až 16 let věku. Kromě člověka nemají poštolky vážnějších nepřátel. I když jsou druhy, které si na ně "vyskakují". Jednou jsem byl svědkem neuvěřitelné podívané. Krkavec naháněl poštolku. Dobrých 10 minut na ní dorážel. Poštolka, jako obratnější letec, krkavci obratně unikala, ale setřást jej nemohla, neboť krkavec je zase rychlejší letec. Bylo neuvěřitelné, jaké manévry poštolka dokázala před dorážejícím černým drzounem udělat. Dodnes je mně ale toto chování záhadou, v literatuře jsem na nic podobného nenarazil.