Klobouk pečárky zápašné dosahuje v průměru 60 až 100 mm, ty největší plodnice až 150 mm. V mládí je klobouk oválný až polokulovitý či téměř kulovitý, na temeni občas zploštělý, později široce kuželovitý až sklenutý a ve stáří rozložený až téměř plochý. Pokožka je sněhově bílá a šedavě bílá, někdy s tmavšími skvrnkami, pomačkáním žloutnoucí s pozdějším přechodem do šedohnědých tónů. Za sucha je pokožka pukající, okraj klobouky je dlouho ověšen útržky vela.
5 až 10 mm vysoké lupeny jsou velice husté, volné a u třeně vykrojené, křehké, zpočátku jsou bělavé, později získávají masitě růžovou barvu, ve stáří čokoládově hnědé až černohnědé. Válcovitý a z klobouku snadno vylomitelný třeň je dlouhý 70 až 130 mm a 10 až 25 mm tlustý, na bázi hlízovitě rozšířený. Pokožka je bílá. V horní části třeně se nachází velký a nápadný převislý prstenec, na spodní straně vločkatý. Dužnina je bílá, při bázi výrazně nažloutlá, na řezu žloutnoucí. Má nepříjemnou chuť s výrazným karbolovým odérem. Elipsoidní výtrusy mají v průměru 4,5 až 6,5 × 3,5 až 5 µm, výtrusný prach má čokoládově hnědou barvu.
Pečárka zápašná roste od června / července do října / listopadu. Buď samostatně a nebo ve skupinách. Nejčastěji ji můžeme nalézt v listnatých a nebo smíšených lesích, ale také v parcích a na zahradách. Nejčastěji pod duby, akáty, topoly a lípami. Občas také v jehličnatých lesích, obvykle na půdách s dostatkem dusíku. Často tedy v místech pozměněných činností člověka. U nás se vyskytuje od nížin až po horské polohy, hojněji ale jen v nížinách a pahorkatinách. Pečárka zápašná je zaměnitelná s pečárkou koroptví (Agaricus phaeolepidotus), která má podobné zbarvení, šupinky, ale ve středu klobouku je hladká.
Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe,
pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat
a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte
preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.