Průvodce | Karpattreky | Horolezectví | Cykloturistika | Cestování | Lyžování | Příroda | Soutěže | Aktuality | Zajímavosti | Kalendář akcí | Napsat článek | E-shop | Více…
Kontakty  Cookies  Ceník inzerce  RSS 
Treking.cz Hledat
Poslední aktualizace: 21.5.2019 , svátek má
Reklama
Treking > Příroda > Pavouci

Pavouci

Obávaní a obdivovaní živočichové

15.1.2017 | Ľubor Čačko

Pavouci patří mezi naše nejkontroverznější živočichy. Mnoho lidí se obává jejich jedovatého kousnutí, mnohým jsou nesympatičtí, pro některé jsou zase zajímaví, jiní je přímo zbožňují. Jak to vlastně s pavouky je? Máme se jejich obávat? Pohlédněme do zvláštního života pavouků a prozraďme si o nich pár zajímavostí…

Stepník moravský (Eresus moravicus).

Pavouci přitahovali pozornost lidí již odedávna. Ve starém Řecku se věřilo, že v pavoucích je zakletá dívka jménem Arachné, která prý byla tak namyšlená na svou šikovnost v tkaní, že se opovážila vyzvat na soutěž samotnou bohyni Pallas Athénu. Za tuto opovážlivost ji však bohyně proměnila v pavouka odsouzeného k věčnému tkaní. O tom, že tato stará řecká báje přetrvala až dosud, svědčí i fakt, že podle ní byl pojmenován vědní obor zabývající se pavouky, který se nazývá arachnologie.

Když řekneme, že pavouci jsou rozšířeni po celém světě, není to žádné zveličování. Kromě lidských obydlí a kulturní krajiny se s nimi setkáváme i v pustých lesích, ve vysokých horách, dokonce i v bažinách. Pavouci jsou prostě všude kolem nás. Biologové odhadují, že ve světě žije přibližně 40 000 druhů pavouků. V naší přírodě (v Česku a na Slovensku) jich najdeme jen nepatrný zlomek, asi 950 druhů.

Čtěte také: Křižák skvostný, dokonalý lovec vyhledávající slunné stráně

Na úvod si uveďme alespoň pár základních informací o morfologii pavouků. Pavouci patří mezi členovce. Jejich tělo se skládá ze dvou základních částí - z hlavohrudi a zadečku, které jsou navzájem spojeny tenkou a krátkou stopkou. Z hlavohrudi všech pavouků vyrůstá šest párů kloubových končetin. Prvním párem jsou chelicery, které slouží k chytání a usmrcování kořisti, druhý pár jsou makadla neboli pedipalpy sloužící zejména u samců jako kopulační orgán, třetí až šestý pár jsou nohy.

Lovčík hajní

Na přední části hlavohrudi mají pavouci 6 až 8 oček, nejčastěji seskupených ve dvou příčných řadách. Na konci spodní části zadečku se nacházejí snovací bradavky. Jsou to dva nebo tři páry výrůstků dozadu obrácených kuželů. Na kolmo useknutých koncích jsou pokryty jemnou blankou s nesčetnými mikroskopickými otvůrky, které jsou vyústěním některé ze snovacích žláz.

Tekutý výměšek těchto žláz (pavučina) na vzduchu tuhne na pevné vlákno. Jeho pevnost se blíží pevnosti nylonové niti se stejnou tloušťkou. Na rozdíl od ní se však pavoučí vlákno dokáže při zatížení prodloužit až o třicet procent.

Jeho použití je také různorodé. Nejjednodušší je vlákno vlečné, které pavoukům slouží pro pohyb mimo pavučiny. Jiné zase pavouk používá k omotání chyceného hmyzu, další na stavbu sítí. Zvláštním typem je tzv. vzduchoplavecké vlákno, všeobecně známé také jako "babí léto".

Tělo pavouků je pevné a tvrdé, často pokryté hustými chloupky. Zvláštní pozornost si zaslouží i složité trávicí ústrojí. Jak známo, pavouci kořist usmrcují tak, že se do ní zakousnou a do rány vpustí jed. Dávkování jedu je však regulováno, kořist se zcela neusmrtí, ale jed ji jen ochromí. Pavouci pak takovou kořist, která vydrží čerstvá i několik dnů, vysávají.

Běžník kopretinový (Misumena vatia)

Všichni pavouci jsou dravci a na získání potravy používají různé, často až neuvěřitelné způsoby. Nejznámějším způsobem je chytání kořisti do sítě, která má lepkavá vlákna zachycující hmyz. Pavučinová síť a její vlákna proto patří určitě mezi nejnápadnější výtvory pavouků. Nejčastěji obdivujeme krásné a symetrické sítě křižáků, které nás často fascinují svou dokonalostí.

Kromě nápadných a typických sítí křižáků známe i úplně jiné typy sítí. Některé druhy pavouků si budují sítě v podobě trubek nebo nálevek, jiné druhy staví ještě rafi novanější sítě. Například plachetnatky z čeledi Linyphiidae si staví tzv. baldachýnové sítě. Je to hustá vodorovná pavučina napnutá v křoví nebo mezi nízkými rostlinami, nad kterou se nachází hustá síť svislých vláken. Tyto vlákna slouží k zachycení hmyzu a "pokynů" kořisti do pavučiny plachetnatky.

Zajímavé sítě si staví pakřižák smrkový (Hyptiotes paradoxus), který je velmi úzce vázán na smrkové lesy. Tento druh plete trojcípý sítě, odpovídající třem sektorům kruhové sítě křižáka. Z rohu, ve kterém se sbíhají paprsky sítě, vybíhá dlouhé signální vlákno. Jeho konec drží pavouk předníma nohama.

Pavouk sám visí šikmo nad sítí na pojistném vlákně, které předtím upevnil na větvi a navinul si ho na bříško. Visí nehybně a napíná signální vlákno, čímž se napíná i síť. Pokud do sítě vlétne hmyz, pavouk pustí signální vlákno, čímž napnutá síť ochabne, vlákna sítě se vzájemně přiblíží a pohybující kořist se do nich zamotá.

Běžník květomilný (Synaema globosum)

Ještě zajímavější a mnohem kurióznější způsob lovu má australský pavouk Deinopis subrufa. Svou síť neupevňuje na okolní rostliny, ale drží ji mezi svýma dlouhýma předníma nohama. Když zahlédne kořist, vyloupne se k ní a omotá ji sítí. Zajímavý způsob lovu má i snovačka rodu Cladomelea žijící v Africe. Drápky svých nohou drží vlákna, na konci kterých je kapka lepu. Občas pavouk zatočí takovým vláknem a hmyz, který se nachází v jeho blízkosti, se přilepí na lepkavou kuličku.

A když jsme už u různých kuriozit, zmiňme i snovače z čeledi Q eridiidae, kteří mají na zadních nohách zvláštní zařízení - řadu štětinek na posledním článku. V rozhodujícím okamžiku, kdy se v síti zmítá kořist a hrozí nebezpečí jejího útěku, sleze snovač až k ní a zadníma nohama pomocí těchto štětinek vyčesává ze snovacího aparátu spleť mimořádně jemných vláken, které hází na kořist. Ta je za chvíli zabalená jako ve vatě, neschopná pohybu.

U většiny druhů pavouků si každý jedinec staví svou vlastní síť, ale známé jsou i druhy, které žijí v komunitách a spřádají přímo gigantické sítě. Tito pavouci při lovu kořisti spolupracují, a tak dokážou přemoci i podstatně větší kořist, na kterou by si jako jednotlivci nikdy netroufl i. Ne všichni pavouci však na chytání kořisti používají sítě. Mnohé druhy žádné sítě nedělají a mají úplně jinou techniku lovu. Někteří chytají kořist skokem, jiní zase číhají u svých děr nebo sedí v květech.

Zajímavé jsou zejména skákavky z čeledi Salticidae. Tito pavouci mají mimořádně dobře vyvinutý zrak. Kromě bočních vedlejších očí s malou ohniskovou vzdáleností mají jeden pár hlavních očí s velmi velkými čočkami. Tyto oči mají až dvojnásobnou ohniskovou vzdálenost a můžeme je přirovnat k teleobjektivu fotoaparátu.

Jak to funguje? Vedlejší oči může skákavka otáčet různými směry a registruje jimi především pohyb kořisti. Hlavní oči však směřují pouze dopředu a pavouk pomocí nich určuje přesnou vzdálenost a tvar kořisti. Proto pokud skákavka zaregistruje svýma bočníma očima pohyb kořisti, okamžitě se za ní otáčí a zamíří na ni své hlavní oči. Pak se k ní nenápadně přiblíží a skočí na ni.

Lovčík vodní (Dolomedes fi mbriatus)

Zajímavou strategii lovu používají i některé druhy běžníků z čeledi Qomisidae. Žijí ve květech a loví hmyz přilákaný květem. Je zajímavé, že běžník kopretinový (Misumena vatia) může dokonce částečně přizpůsobit barvu svého těla barvě květu, na kterém se právě nachází, a tak se účinně maskovat před kořistí.

V úvodu jsme zmínili, že pavouky najdeme téměř všude kolem nás, ale málokdo by je hledal pod vodní hladinou. I když to zní neuvěřitelně, i pod vodou žijí pavouci, konkrétně vodouch stříbřitý (Argyroneta aquatica). Je to jediný druh pavouka, který trvale žije pod vodní hladinou. Tady si buduje prostorný pavučinový zvon, do kterého prostřednictvím svého ochlupení na zadečku nanosí dostatek vzduchu.

Takto zhotovený příbytek mu vydrží i několik týdnů až měsíců. Po určitém čase však musí vzduch doplňovat. Ve vzduchovém zvonu pavouk přebývá většinu svého života - zde číhá i na kořist, probíhá tu páření, zhotovování kokonu i líhnutí mláďat. Ve zvonu požírá i kořist, kterou tvoří především drobní korýši - berušky vodní (Asellus aquaticus).

Zajímavým obdobím v životě pavouků je jejich rozmnožování. V této době začínají samci vyhledávat samičky, které je lákají specifi ckou vůní feromonů. Je zajímavé, že i v době rozmnožování samice považují samečky za kořist, proto samci musí být při přibližování k samici a při samotném aktu páření velmi opatrní. Páření je pro ně velmi rizikové a vlastnímu aktu předchází tzv. svatební rituál.

U lovčíků z čeledi Pisauridae přichází samec k samici s ulovenou kořistí, která je zabalena v pavučinovém zámotku, a při zásnubním ceremoniálu ji předává samici. U skákavek z čeledi Salticidae sameček předvádí jakýsi rituální tanec, ve stylu černošských tanců. Sameček podupává nohama, čímž vyvolává vibrace, které upozorňují samičku na jeho úmysly.

Lovčík hajní (Pisaura mirabilis)

U křižáků zase sameček "zazvoní" na samičku, a to tak, že upevní jedno vlákno o její síť a pak toto vlákno pravidelně potahuje a z chování samičky zkoumá, nakolik se může pokusit o sblížení. Samotný akt páření však pro samečka křižáka představuje doslova životu nebezpečnou činnost. Pokud totiž sameček vloží první makadlo do pohlavního otvoru samičky, ta ho sváže hedvábným vláknem. Když uvolní první makadlo a vloží druhé, zoufale se snaží uvolnit pouta a rychle utéct. Pokud se mu to podaří i za cenu ztráty jedné nebo dvou nohou, při dalším kopulační aktu s druhou samičkou často již neuteče…

"Svazování partnera" však není jen specifi kem křižáků, ale i jiných druhů. Lovčík Pisaurina mira během páření svazuje samici přední pár nohou a ostatní pevně přidržuje svýma nohama nebo běžník z rodu Xysticus zase navléká kolem hlavy a nohou samice jakousi ohlávku, kterou ji pevně připoutává k podkladu.

U pavouků je sympatická, často až dojemná péče o potomstvo. U některých druhů samice pavouků nosí kokon s vajíčky v chelicerách nebo připevněný na zadečku, jiné druhy hlídají kokon až do vylíhnutí mláďat, případně vylíhlá mláďata nosí určitou dobu na zádech.

Příkladem "lásky až za hrob" je však samička jen nedávno popsaného pavouka stepníka moravského (Eresus moravicus). Pro svá novorozená mláďata dává matka tu nejvyšší oběť - právě ona je totiž jejich první potravou.

Jak jsme již v úvodu zmiňovali, pavouci patří mezi obávané živočichy. To, co lidi asi nejvíc děsí, je jejich jedovaté kousnutí. Je však třeba si uvědomit, že pavouci na člověka neútočí, ale kousnou jen v sebeobraně. I když se v naší přírodě jedovaté druhy pavouků vyskytují, pro člověka zatím nejsou životu nebezpečné.

Z našich nejjedovatějších pavouků vzpomeňme zápřednici jedovatou (Cheiracanthium punctorium), jejíž kousnutí může způsobit určité zdravotní problémy a přirovnává se k bodnutí sršněm. Zatím je však na našem území vzácná. Mnohem nebezpečnější jsou některé druhy žijící v jiných částech světa. Například v jižní Evropě, ale i jinde ve světě žije obávaná snovačka jedovatá (Lathrodectus tredecimguttatus), nazývaná černá vdova.

Mezi nejkrásnější pavoučí sítě patří sítě křižáků

Tento nenápadný pavouk, který často žije v dutinách stromů nebo pod kameny, patří mezi velmi jedovaté druhy, které mohou způsobit i smrt. Její jed působí na nervový systém, proto krátce po kousnutí se u člověka projeví bolesti těla, slabost a ztížené dýchání. Pokud se pacient nezačne urychleně léčit (podává se sérum do svalstva a kalcium do žíly) po jednom až dvou dnech může zemřít.

Několik jedovatých a pro zdraví člověka nebezpečných druhů nacházíme zejména v tropických oblastech. Např. v Brazílii žije slíďák Lycosa raptor, jehož jed způsobuje odumírání tkáně a vyvolává těžko se hojící rány. Kromě jedovatého kousnutí však některé druhy pavouků na svoji obranu vypouštějí i chloupky ze svého těla, které způsobují podráždění očí nebo pokožky nepřítele.

Navzdory těmto skutečnostem však z pavouků nemusíme mít strach. Drtivá většina druhů není pro člověka nebezpečná. Pavouky bychom však neměli chytat do rukou, protože, jak jsme již zmiňovali, různé alergické reakce mohou vyvolat i chloupky pavouků. U citlivých lidí může způsobit problémy i kousnutí relativně neškodných druhů.

Naše lidové přísloví říká, že pavouk přináší štěstí. Pavouci jsou opravdu velkým štěstím pro nás a pro celou přírodu. Chytají velké množství hmyzu a zajišťují tak rovnováhu v přírodních ekosystémech. Dělají nám dobrou službu, a proto si zaslouží naši ochranu.

Treking.cz - diskuze
Reklama
Reklama
Témata našich článků…
Deklinace Bukovec Chata Barborka Lichnice Tematín Prašivá Paprsek Hrad Sovinec Uran Oortův oblak Mlok skvrnitý Dachstein Brumov Leptony Velikonoce Mars Bouzov Únor, počasí Kamzík Proton Fotoaparáty Šerlich
Reklama
Na Trekingu dále naleznete
Naše rozhledny Skalní města
Naše vrcholy Vodopády
Ledovcová jezera Sedla a doliny
Jeskyně Památky
České hrady Slovenské hrady
Geomorfologie (ČR) Geomorfologie (SK)
Nejvyšší hory (SK) Nejvyšší hory (ČR)
Nejvyšší vrcholy Orografické členění
Rozloha celků Alpy
Karpaty Přehled pohoří
Vyhledat ubytování podle pohoří

1. Beskydy, ubytování a horské chaty v Beskydech
2. Javorníky, ubytování a horské chaty v Javorníkách
3. Jeseníky, ubytování a horské chaty v Jeseníkách
4. Jizerské hory, ubytování a chaty v Jizerských horách
5. Krkonoše, ubytování a horské boudy v Krkonoších
6. Orlické hory, ubytování a chaty v Orlických horách
7. Šumava, ubytování a horské chaty na Šumavě
CZ / SK
1. Malá Fatra, ubytování a horské chaty na Malé Fatře
2. Nízké Tatry, ubytování a chaty v Nízkých Tatrách
3. Oravské Beskydy, ubytování a chaty na Oravě
4. Roháče, ubytování a chaty v Západních Tatrách
5. Slovenský ráj, ubytování a chaty ve Slovenském ráji
6. Velká Fatra, horské chaty a útulny na Velké Fatře
7. Vysoké Tatry, ubytování a chaty ve Vysokých Tatrách
Regiony
Oblasti: Beskydy | Bílé Karpaty | Brdy | Broumovská vrchovina | Česká Kanada | České středohoří | České Švýcarsko | Český les | Český ráj | Doupovské hory | Drahanská vrchovina | Hanušovická vrchovina | Hornosvratecká vrchovina | Hostýnské vrchy | Chřiby | Javorníky | Jeseníky | Jevišovická pahorkatina | Jizerské hory | Králický Sněžník | Krkonoše | Krušné hory | Křivoklátská vrchovina | Litenčická pahorkatina | Lužické hory | Nízký Jeseník | Novohradské hory | Orlické hory | Pálava | Podyjí | Rakovnická pahorkatina | Ralsko | Rychlebské hory | Slavkovský les | Svitavská pahorkatina | Šluknovská pahorkatina | Šumava | Švihovská vrchovina | Vizovická vrchovina | Vlašimská pahorkatina | Vsetínské vrchy | Východolabská tabule | Zábřežská vrchovina | Zlatohorská vrchovina | Ždánický les | Železné hory | Žulovská pahorkatina | Branisko | Bukovské vrchy | Burda | Cerová vrchovina | Čergov | Čierna hora | Chočské vrchy | Kremnické vrchy | Krupinská planina | Kysucké Beskydy | Laborecká vrchovina | Levočské vrchy | Ľubovnianska vrchovina | Malá Fatra | Malé Karpaty | Muránska planina | Nízké Tatry | Ondavská vrchovina | Oravská Magura | Oravské Beskydy | Pieniny | Podunajská pahorkatina | Pohronský Inovec | Polana | Považský Inovec | Revúcka vrchovina | Roháče | Slanské vrchy | Slovenský kras | Slovenský ráj | Spišská Magura | Stolické vrchy | Strážovské vrchy | Súlovské skály | Šarišská vrchovina | Štiavnické vrchy | Tribeč | Velká Fatra | Veporské vrchy | Vihorlat | Volovské vrchy | Vtáčnik | Vysoké Tatry | Záhorie | Zemplínské vrchy
Reklama
Reklama
Vybíráme z obsahu…
1. Hrady Nový hrad (Furchtenberk), utajený hrad nad řekou Morava v Hanušovické vrchovině
2. Přírodní zajímavosti Soos, rezervace a rašeliniště u Františkových Lázní
3. Naše vrcholy Mužské kameny, hora a skalní útvary v Krkonoších
4. Rozhledny Kopanina: Rozhledna v Českém ráji, Malá skála
5. Vesmír Mlhoviny, difúzní objekty hvězdné oblohy
6. Horské chaty Švýcárna: Turistická chata, levné ubytování na Švýcárně pod Pradědem, Jeseníky
7. Tipy na výlet Chýnovská jeskyně, nejstarší zpřístupněná jeskyně v ČR
Home Page | Časopis | Průvodce | Ceník inzerce | Soutěže | Seznamka | Kalendář akcí | Outdoor testy | Horské chaty | Fotogalerie | Archiv
Treky, turistika | Horolezectví | Cykloturistika | Cestování | Vesmír, astronomie | Turistická mapa online | Spolupracujeme
TOPlist