Ostruháček jilmový

Ohrožený druh velice fotogenického motýla

Ostruháček jilmový (Satyrium w-album, ve starších atlasech Strymon w-album) je menší druh motýla s rozpětím křídel až 32 mm. Přestože ostruháček jilmový osídlil téměř celou Evropu od Španělska až po Ural i velké části Asie, stává se v posledních desetiletích stále vzácnějším a ohroženým druhem. Především proto, že ubývá přirozené potravy jejich housenek - jilmů. Je rozšířen sice plošně, ale nikdy nebývá příliš početný.

Přestože hnědě zbarvený líc křídel ostruháčka jilmového příliš neohromí, tak velice krásná kresba na rubu křídel to více než vynahradí. Nakonec ostruháček jilmový podobně jako jiné druhy ostruháčků usedá se zavřenými křídly. Vyfotit jej ale vyžaduje buď velkou dávku trpělivosti a nebo velkou dávku štěstí. Ostruháček jilmový patří skutečně k neposedným motýlkům. Od jiných druhů ostruháčků jej snadno rozeznáme podle bílé linky, která připomíná písmeno W. To se nakonec promítlo i do jeho latinského jména.

Čtěte také: Perleťovec fialkový, eurosibiřský druh středně velkého motýla

Ostruháček jilmový je vázán na nivy vodních toků, lužní lesy a podobná stanoviště. Není sice příliš vybíravým, ale vyžaduje přítomnost jilmů, jejich listovými pletivy se živí jeho housenky. K žírným patří všechny druhy jilmů, spatřit je lze ale i na dubech a nebo na olších. Nejraději má teplé oblasti pahorkatin s křovinatými stráněmi. Například v oblasti Českého krasu a nebo Slovenského krasu.

Ostruháček jilmový má ročně pouze jednu generaci. Ve volné přírodě se s ním můžeme setkat pouze v nejteplejším období roku - od června do července. Přezimuje vajíčko, housenka se zjara živí květními pupeny a později mladými listy. Dospělci se živí nektarem z květů a medovicí mšic. Některé zdroje zmiňují, že housenky jsou částečně myrmekofilní. Samičky se od samečků dají rozeznat díky delším ostruhám na zadních křídlech a silnějším zadečkem i nepřítomností světlých skvrnek na lící křídel.