Okáč rudopásný (Erebia euryale), krásný druh horského okáče z čeledi babočkovití (Nymphalidae)

Okáč rudopásný. Atlas motýlů v Česku

Okáč rudopásný (Erebia euryale) je další krásný zástupce horských okáčů. Svou kresbou trochu připomíná další naše horské okáče rodu Erebia, tedy okáče horského (Erebia epiphron) a okáče menšího sudetského (Erebia sudetica). Narozdíl od nich je však nápadně větší. Možná je záměna s okáčem černohnědým (Erebia ligea), který obývá obdobné biotopy, a nebo s okáčem kluběnkovým (Erebia aethiops). Ten je však u nás velice vzácný.

Okáč rudopásný je poměrně hojný a nápadný druh motýla z čeledi babočkovití (Nymphalidae) o rozpětí křídel 37 až 42 mm. Okáče rudopásného poznáme podle šesti oranžových polí na předním křídle, které opticky splývají v pásku. Uprostřed polí (obvykle 2., 3. a 5.) bývají drobná očka. Někdy i s bílým lemem jako u okáče černohnědého. Drobná očka se mohou objevit i ve 4. a nebo 6. poli.

Spodní strana předních křídel, které mají výrazné tmavohnědé zbarvení, je stejná jako ta svrchní. U zadních křídel samic je však oranžová páska nahrazena páskou žlutavé barvy s možným výskytem oček. Tělo motýla, který má ročně pouze jednu generaci, je černé.

S okáčem rudopásným (Erebia euryale) se u nás setkáme především v horských oblastech. Zpravidla v polohách nad 700 metrů nad mořem. Nejčastěji v Jeseníkách, na Králickém Sněžníku a v Orlických horách, v Krkonoších, Jizerských horách a na Šumavě. Areál rozšíření je však mnohem širší. Zahrnuje většinu střední a jižní Evropy. Od Pyrenejí přes Alpy a Karpaty až po balkánské pohoří a řecké hory. Výskyt je však obvykle pouze nesouvislý. Ostrůvkovitý.

Okáč rudopásný se v naší přírodě objevuje od června do září. Nejraději má horské louky při horním okraji lesa, kde bývá nejpočetnější. Nevyhýbá se ale ani pasekám a lesním světlinám. Potkat jej můžeme i podél říčních niv a nebo lesních cest. Samečky těchto okáčů, podobně jako jiných příbuzných druhů, můžeme často spatřit patrolovat. Především v dopoledních hodinách.

Samičky kladou vajíčka jednotlivě na listy trav. Z nich se po nakladení sice líhnou housenky, ty však přezimují ve vaječném obalu. Odrostlejší chlupaté housenky, které jsou světle hnědé se světlými a tmavým podélnými proužky, mají na konci zadečku, pro housenky okáčů typické, dva výrůstky.

Housenky okáče rudopásného se živí listy trav jako jsou smilka tuhá (Nardus stricta), kostřava nízká (Festuca supina), metlička křivolaká (Avenella flexuosa) a některých dalších. Housenky dorůstají a kuklí se až na jaře následujícího roku. Vývoj okáčů rudopásných je tedy poměrně složitý a dvouletý.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.