Okáč rosičkový

Nádherný horský motýl, který miluje šťavnaté louky, migruje i do nížin

Okáč rosičkový (Erebia medusa) patří k nejkrásnějším tmavým okáčům u nás, kteří obývají především horské polohy. Ovšem okáč rosičkový je jediným druhem takovýchto okáčů, se kterým se můžeme setkat i v pahorkatinách a nížinách. V horách se s okáčem rosičkovým můžeme setkat i v polohách nad 1 000 metrů, bývá zde však spíše zřídkavým zjevem.

Okáč rosičkový má sametově černá až černohnědá křídla s rozpětím 32 až 40 mm s výrazným oranžovým proužkem, který je ozdoben jako šňůra s perlami černými skvrnkami, oky, s bílým středem. Jedná se však o velice variabilní druh s proměnlivým zbarvením i tvarem a velikostí oněch ok na křídlech. Jedná se o eurosibiřský druh s výskytem od západní Evropy až po Mongolsko a Kamčatku.

S okáčem rosičkovým se v naší přírodě můžeme setkat od května do června, ve vyšších polohách ještě i v červenci. Přednost dává bohatým a šťavnatým a spíše zanedbaným loukám v blízkosti potoků a říček. Ale také v dubových hájích a na lesních cestách či lesních světlinách v listnatých i smíšených lesích. Přílišné kosení a intenzivní vypásaní luk mu škodí.

Housenky okáče rosičkového často žijí na rosičce krvavé, podle které tento motýl dostal i své druhové jméno. Avšak housenky jsou polyfágní, takže je můžeme vidět i na jílku, pšeníčku, kostřavě, lipnici a dalších travinách. Housenky se kuklí po přezimování u kořený drnů trav. Rozšíření okáče rosičkového je v našich končinách spíše ostrůvkovité, v migraci mu brání souvislé lesní porosty.