Ohniváček modrolemý (Lycaena hippothoe) je eurosibiřský druh motýla.
S ohniváčkem modrolemým se setkáme od Pyrenejí až po Dálný Východ. Ohniváček modrolemý dává
přednost vlhkým horským loukám, slatím a nebo extenzivně využívaným pastvinám a údolím potoků.
Lokalitám, kde nalezne šťovík a nebo rdesno hadí kořen co by živné rostliny světlezelených
housenek ohniváčků. Ty na šťovíku či rdesnu přezimují na bázi rostliny, na jaře se pak kuklí
na zemi.
Ohniváček modrolemý je spíše drobnější motýl s rozpětím křídel jen 28 až 32 mm. V naší
přírodě se s ním můžeme setkat jen v jedné generaci, od května do srpna. Jen v nejjižnějších
oblastech se mohou objevit i dvě pokolení ročně na konci srpna a v září. Nejčastěji se s ním
setkáme v podhorských a horských oblastech, kde vystupují až do 1 300 metrů nad mořem.
V nížinách je jeho výskyt spíše lokální.
Populace ohniváčka modrolemého bývají poměrně početné. Imaga se zdržují především na
vyšších (výškou) rostlinách s dostatkem květů se sladkým nektarem. Samci vykazují teritoriální
chování. Ve svém teritoriu, kde vyčkávají na samičky, nesnesou konkurenci. Odhánějí samečky
stejného druhu, občas během krátkého patrolování odhánějí i jedince jiných druhů motýlů.
Ohniváček modrolemý je při zběžném pohledu zaměnitelný s ohniváčkem modrolesklým
(Lycaena alciphron) případně s ohniváčkem černoskvrnným (Lycaena tityrus).
Populace ohniváčka modrolemého není v ČR ohrožena, byť na řadě lokalit vymizel. Především
v nížinách. Nesvědčí mu pravidelné kosení a intenzivní pastva, neboť tak jeho housenky
přicházejí o živné rostliny.
U ohniváčka modrolemého je vyvinut nápadný pohlavní dichroismus. Zatímco sameček je
ohnivě červený s tmavými až namodralými (u čerstvě vylíhlých jedinců) okraji křídel,
zatímco samička je nenápadná, hnědavě zbarvená s prosvítajícími tmavými skvrnkami.
Spodní okraj křídel je lemován skvrnkami cihlově červené barvy.
