Oryctes nasicornis (nosorožík kapucínek). Brouci ČR

Nosorožík kapucínek (Oryctes nasicornis; Linné, 1758), jeden z největších brouků Evropy

Nosorožík kapucínek (Oryctes nasicornis), slovensky nosorožtek obyčajný, patří k největším a nejkrásnějším broukům u nás. Na žebříčku největších brouků České republiky obsadil nosorožík kapucínek solidní 7. příčku. Však také nosorožíci kapucínci dorůstají velikosti 25 až 40 mm. Některé zdroje uvádějí u nosorožíků dokonce 43 až 45 mm. Jedná se o jediného velkého zástupce čeledi vrubounovití Scarabaeidae v ČR.

Samečka nosorožíka kapucínka poznáme na první pohled. Díky dozadu otočenému, 5 až 7 mm dlouhému rohu na hlavě a podle lišty na štítu. Ta ohraničuje výraznou prohlubeň a nese tři výčnělky. U tohoto druhu brouka se projevuje nápadný pohlavní dimorfismus, takže samičky tuto ozdobu na hlavě nemají a nebo mají jen nevýraznou. Obě pohlaví se rovněž odlišují posledním zadečkovým článkem (pygydium).

Nosorožík kapucínek (Oryctes nasicornis) dostal české rodové jméno právě podle svého výrazného rohu. Avšak latinské rodové jméno vychází z řeckého slova "oryctes", což značí hrabající. Nosorožíci mají totiž schopnost zahrabávat se do půdy, lesní hrabanky apod., k čemuž jim dobře slouží přední silné hrabavé nohy.

S nosorožíkem kapucínkem se v naší přírodě setkáme od května / června do srpna. Jedná se o druh, který má v oblibě především listnaté lesy nížin a teplých pahorkatin, avšak v posledních stoletích, spolu s úbytkem starých vykotlaných dubů, se stává tento druh synantropním. Zprvu se začal objevovat v hromadách dubové kůry u koželužen, později i v zahradách aj. Objevuje se dokonce v pařeništích a na kompostech nebo v hromadách trouchnivějícího dřeva, ve kterých žijí běložluté a až 120 mm dlouhé larvy tohoto brouka s nápadnými dýchacími otvory (spiraculi).

Potravou larev nosorožíků je celulóza, která je velice chudá na výživné látky. K jejímu rozložení ji slouží početné střevní mikroorganismy. Na konci vývoje si larva z hlíny a drobných úlomků dřeva slepí velký kokon, který může mít velikost slepičího vejce! Stádium kukly trvá podle podmínek jeden až dva měsíce. Brouk po vylíhnutí ještě několik týdnů v tomto kokonu setrvává, než jeho tělní kryt dostatečně ztvrdne a nebude svého konečného zbarvení.

Přirozeným vývojovým prostředím larev nosorožíka kapucínka jsou ale tlející pařezy nebo kořeny a duté kmeny listnatých stromů. Především dubů a buků, nevyhýbá se ale ani starým ořešákům a některým dalším dřevinám. Larvální vývoj trvá zpravidla dva až tři roky, avšak za nepříznivých podmínek se může protáhnout až na pět let.

Dospělý brouk, který si s oblibou pochutnává na vytékající míze poraněných stromů, žije mnohem kratší dobu. Jen okolo dvou měsíců (Jiří Zahradník ve své nádherné knize "Brouci" uvádí, že je v insektáriu choval po dobu devíti týdnů). V literatuře se sice poměrně často uvádí, že dospělí nosorožíci potravu nepřijímají, ale to zpochybňuje již zmíněný J. Zahradník. Nakonec brouci mají dobře vyvinuto savé ústrojí.

Nosorožík kapucínek je aktivní především večer a v noci, kdy poletuje těžkým bručivým letem. Dokonce tento soumračný tvor přilétá i ke světlům městského osvětlení. Občas se objeví i ve dne, což nakonec dokladují i přiložené fotografie, které kamarád Dušan pořídil na své zahradě. Ještě jednou mu děkuji za jejich poskytnutí k publikaci na Trekingu.

Zbarvení brouka je velice variabilní. Od červenohnědé až po černou barvu. Nosorožík kapucínek osídlil téměř celou Evropu i velkou část Asie a severní Afriky. Není proto překvapením, že na takto velkém území vytváří řadu geografických forem. I v ČR se objevují dvě rasy - Oryctes nasicornis ondrejanus a Oryctes nasicornis holdhausi.

Místy může být nosorožík kapucínek hojný, celkově se ale jedná o poměrně vzácný druh. Zasluhuje si proto plnou ochranu. Setkání s tímto broučím obrem je vždy jedinečným a nezapomenutelným zážitkem.