Plodnice mladých muchomůrek zelených jsou zprvu kulovité, později je klobouk o průměru 60 až 150 mm kuželovitě vyklenutý až plochý. Pokožka klobouku, který je většinou bez vela, je lesklá a suchá, za mokra lepkavá až slizká, radiálně vláknitá, barevně poměrně variabilní - od olivově zelené až žlutozelené po hnědavě olivovou, méně často bílou (var. alba).
Bílé až bělavé husté lupeny, vysoké 5 až 12 mm, jsou volné, bělavý, až lehce nazelenalý a příčně, hnědozeleně tygrovaně žíhaný, válcovitý třeň má v průměru 10 až 20 mm je vysoký 70 až 150 mm, výjimečně až 200 mm, na bázi je hlízovitý, s bílým blanitým, visutě převislým prstencem a bělavou vakovitou pochvou. Masitá dužnina muchomůrky zelené je bílá, u starších hub s nápadným pachem připomínajícím syrové brambory, u mladých s nevýraznou vůní. Hladké, kulovité výtrusy mají v průměru 8 až 10 mikrometrů, výtrusný prach je bílý.
Muchomůrka zelená z čeledi muchomůrkovité (Amanitaceae) je u nás poměrně hojná houba, především v nížinách a teplých polohách, rostoucí od července do října v listnatých lesích, zejména pod habry, buky a duby, vzácně i pod jehličnatými borovicemi. Buď jednotlivě a nebo v menších skupinách.
Neznalí houbaři mohou muchomůrku zelenou, kterou lze při troše pozornosti snadno identifikovat podle nápadných morfologických znaků, zaměnit za některé druhy zelených holubinek a nebo (mnohem častěji) s pečárkami nebo některými druhy bedel. Počárky ani holubinky však nemají na bázi pochvu (tzv. kalich smrti), ze které lze muchomůrku zelenou snadno vyviklat, starší plodnice pečárek (žampionů) mají navíc růžové až čokoládově hnědé lupeny.
Muchomůrka zelená obsahuje velice nebezpečné jedy, cyklické polypeptidy - amanitiny a faloidiny. Za otravou touto houbou stojí amatoxiny, především alfa-amanitin, zatímco toxické faloidiny se při požití nevstřebávají. Amatoxiny se neodbourají ani tepelnou úpravu hub. Amanitin způsobuje apoptózu a smrt jaterních buněk (hepatocytů) a způsobuje i poškození ledvin.
Otrava muchomůrkou zelenou se projevuje pozdě, po 8 až 48 hodinách. V první fázi se projeví zvracením, průjmy a bolestmi žaludku. Ty asi po třech až čtyřech dnech ustupují a nastává zdánlivé zlepšení. Po něm však nastává druhá fáze, kdy dochází k selhání jater a někdy i ledvin. Smrt nastává 4. až 12. den po otravě.
Dosud neexistuje účinný protijed, nejvhodnějším antidotem je silibinin a nebo N-acetylcystein. Pokud dojde k zásahu zavčas, je velká šance na úplné vyléčení. Pokud však dojde k plnému rozvinutí těžké otravy, končí otrava těžkými doživotními následky postižených a nebo smrtí.
Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe,
pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat
a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte
preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.