Mandelinkovití

Velice rozmanitá a početná čeleď brouků

Mandelinkovití (Chrysomelidae) jsou velice početnou čeledí brouků s řadou podčeledí. Např. rákosníčci (Donociinae), dřepčíci (Alticinae), krytohlavci (Cryptocephalinae) aj. Mandelinkovití jsou zastoupeni asi 36 000 druhy, z toho v České republice asi 550 druhy. Předpokládá se ale, že čeleď může zahrnovat až okolo 50 000 druhů.

Mandelinkovití patří mezi menší brouky. Nejmenší měří jen asi 1 až 2 mm, větší až 20 mm. V ČR je z mandelinkovitých největší mandelinka topolová (Melasoma populi) dorůstající až 13 mm, ve světě je největší Coraliomela quadrimaculata dorůstající přes 30 mm.

Asi nejznámějším představitelem mandelinek u nás je mandelinka bramborová, která může škodit na bramborách. Je snad nejznámějším představitelem této čeledi, která se v řadě případů vyznačuje velkou žravostí a vysokou reprodukční schopností. Vždyť některé druhy mandelinkovitých mají u nás jedno, dvě i tři pokolení ročně, v jižní Evropě i více.

Čtěte také: Mandelinka nejskvělejší, nejbarevnější z našich mandelinek

Brouci z čeledi mandelinkovití jsou velice často pestře zbarveni. Především druhy s kovovým zbarvením, které může být zlatavě zelené, zelené, modré, modrofialové či fialové. Některé druhy mají pigmentózní zbravení - červené, oranžové, žluté, zelené i černé. U některých druhů se dokonce střídá pigmentózní zbarvení na krovkách s kovovým zbarvením štítu. Nebo obráceně. Podobně rozmanitá je i stavba jejich těla - od oválných a silně vyklenutých až po ploché a válcovité či téměř okrouhlé.

Mandelinkovití se objevují především na stanovištích s bohatou vegetací. Většina druhů této čeledi nepatří k vybíravým, jsou polyfágní. Menší počet patří k oligofágním druhům a pouze malé procento mandelinkovitých patří k monofágním druhům. Fytofágní jsou nejen dospělci, ale i larvy.

Mandelinky jsou rozšířeny celosvětově. Nejvíce druhů dává přednost nižším polohám od nížin po pahorkatiny. Což je zřejmě dáno, vzhledem k jejich potravním zvyklostem, nejbohatšími rostlinnými společenstvy. Výrazně méně druhů se objevuje ve vyšších pahorkatinách a nižších horských polohách a jen opravdu malé procento mandelinkovitých se objevuje i v horských oblastech.