Leknín bílý (Nymphaea alba), slovensky lekno biele, královna stojatých a pomalu tekoucích vod

Již ve starověkém Egyptě byl květ leknínu považován za magický. U nás má řadu lidových názvů, např. vodní lilie, bílá hvězda, hastrmanův květ, vodní víla, vodníkova růže aj. Tato vytrvalá vodní rostlina vyrůstá ze silného plazivého oddenku, který se v minulosti využíval jako koření. Je však mírně jedovatý, protože obsahuje alkaloid nufarin. Kořenuje v hloubce okolo 70 až 150 cm. Nápadně velké listy leknínu bílého (i bělostného) splývají na vodní hladině. Mají široce eliptický až okrouhlý tvar, obvyklé rozměry jsou 25 až 30 × 24 až 27 cm. Přímé hlavní žilky směřují do zadních laloků.

Elegantní bílé květy se objevují od května / června do srpna, rozevírají se mezi 7. a 16. hodinou, na noc se opět uzavírají. Vyrůstají jednotlivě, mívají v průměru až 10 cm, na bázi jsou zaoblené, čtyři kališní lístky jsou vně zelené a uvnitř bílé. Asi 30 korunních lístků roste ve zřetelné spirále směrem ke žlutému středu tvořenému velkým množstvím tyčinek (i přes 100) a pestíkem. Plodem je dužnatá tobolka s poměrně velkými semeny (2 až 3 mm dlouhými), která se po dozrání schovává pod vodní hladinu.

Leknín bílý je přirozeně rozšířen ve střední a severní Evropě a v Asii. U nás je původní patrně jen v úvalech střední a jižní Moravy a v Polabí. Nejčastěji jej můžeme spatřit v rybničních oblastech, méně často v klidných vodách zátočin řek a říček, v slepých ramenech v lužních lesích. Leknín bílý totiž vyžaduje stojatou a nebo jen pomalu tekoucí vodu s dostatečně silnou vrstvou humózního bahna na dně, ve kterém kořenuje.

Leknín bílý se u nás vyskytuje především na Moravě, naopak leknín bělostní ponejvíce v Čechách. Na Moravě se nachází východní hranice, na které se může mísit s leknínem bílým. Leknín bělostný roste i v rašelinných jezírkách a vyžaduje nezastíněnou hladinu. U nás se leknín bílý (bělostný) uměle vysazuje již od středověku, například do jezírek v zámeckých parcích. Dnes tam ale nalezneme spíše jeho kultivary různého zbarvení. U nás oba druhy leknínu v posledních desetiletích značně ustoupily, jsou citlivé na znečištění. Rostou roztroušeně na množství izolovaných lokalit. A oba druhy také patří k silně ohroženým.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.