Lalokonosec černý (Otiorhynchus niger) patří mezi poměrně dlouhověké
(v broučím světě) brouky. Dospělci lalokonosce černého se totiž dožívají až tří let. Dorůstá
délky okolo 10 mm. Typická je pro něj protažená hlava zakončená nápadným noscem. Nakonec jako
u většiny brouků z čeledi nosatcovití (Curculionidae), kterých je popsáno
na 40 000 druhů. Z toho v Evropě asi 1 200.
Lalokonosec černý je poměrně variabilně zbarvený druh. Někteří jedinci mohou mít
nápadnější bílé chloupkování. Imaga z vyšších poloh bývají drobnější. Přestože maximum
aktivity lalokonosců černých připadá na noční hodiny, bez problémů je můžeme pozorovat
i fotografovat v denních hodinách. Zpravidla v oblastech smrkových lesů v inverzních
dolinách.
Lalokonosec černý se v našich končinách objevuje od května do srpna. Rozšířen je ve
střední a jižní Evropě. Nejraději vyhledává jehličnaté lesy vyšších pahorkatin a horských
poloh. V nížinách se s ním nesetkáme. Díky tomuto ostrůvkovitému rozšíření vytváří lalokonosec
černý řadu subspecií.
Dospělí brouci se živí kůrou mladých stromků. S oblibou okusují i pupeny a jehlice
smrků, borovic i dalších jehličnanů. Larvy, které žijí v půdě a nebo v trouchu, se živí
kořínky bylin, ale i mladých semenáčků v hloubce od dvou do 15 centimetrů. A nebo trouchnivým
dřevem. V literatuře pro lesohospodáře se tak lalokonosec černý může objevovat jako škůdce.
Větších škod však v lesích nenapáchá.
Samice lalokonosce černého klade vajíčka do puklin nezatravněné půdy. V prvním roce
jen asi 40 vajíček, ve druhém roce 200 až 400 vajíček, která rozděluje až do 60 oddělených
snůšek. Z nich se záhy líhnou larvy, která přezimují a kuklí se až následujícího roku od
července do září v komůrce v hloubce 5 až 8 cm.
