Vědecká studie lýkožroutové kalamity na Slovensku

Další podnětný střípek (střep) do debaty o kůrovci

Kůrovcová kalamita, která s velkou intenzitou likviduje zejména smrkové monukultury střední, východní i západní Evropy, vzbuzuje bouřlivé debaty již řadu let. A rozděluje odbornou i laickou veřejnost na dva nesmiřitelné tábory. Zastánce těžby a její zavilé odpůrce.

Z obou táborů, mezi nimiž zeje velice hluboký názorový příkop, zaznívá spousta racionálních argumentů. Člověk hluboce neznalý této problematiky, laik, neví, na kterou stranu se přiklonit. Zda-li na stranu příznivců těžby a nebo naopak jejich odpůrců. Řídí se spíše citem, někdy jen pocitem. Hlubší vhled do složité problematiky chybí.

Zajímavý střípek, řekl bych že spíše poměrně velký střep, vnesla do stále horké debaty vědecká studie a analýza, kterou provedli odborníci ze Slovenské akademie věd (SAV) a Státní ochrany přírody (Štátnej ochrany prírody SR - ŠOP SR). Její závěry vyvracejí tvrzení lesníků (některých) a zástupců těžařů o kůrovcové kalamitě. Škoda jen, že se zpráva nedostala do médií hlavního proudu a tím i k široké veřejnosti.

Tým odborníků analyzoval vývoj lesních společenstev na 117 bezzásahových lokalitách na Slovensku. Výsledky studie jednoznačně popřely názor, že bezzásahová území v chráněných oblastech jsou významným zdrojem nákazy a příčinou rozpadu smrčin na Slovensku.

Ze studie, která je zveřejněna na stránkách SOPSR, plyne pravý opak. U většiny analyzovaných rezervací, ve kterých nebyla provedena těžba kůrovcem napadených stromů, započal rozpad smrčin v jejich okolí. Tedy v oblastech, kde nepanovaly zásadní omezení těžby. Podle odborníků tak, ve světle nově zjištěných faktů, obviňování ochránců přírody z šíření kůrovcové kalamity neobstojí.

Ústav ekologie lesa Slovenské akademie věd a ŠOP SR analyzovali vztah mezi odumíráním smrkových porostů a bezzásahovými územími ve 117 rezervacích a jejich okolí. Ze 117 zkoumaných lokalit se jen v devíti (!) případech prokázalo, že odumírání smrčin započalo v rezervaci. V asi 72 případech se naopak prokázalo, že rozpad smrkových porostů začal mimo rezervaci a následně se rozšířilo do okolí. Tedy i do bezzásahových území. V 36 případech nebylo možno zdroj jednoznačně určit.

Odborníci z obou institucí analyzovali data z Národního lesnického centra o stavech lesních porostů z let 2006 až 2017. Již první výsledky ukázaly, že podíl poškozených smrkových porostů byl v blízkém okolí rezervací výrazně nižší než ve vzdálenějších lesních porostech.

K analýze byly vybrány pouze PR a NPR, tedy oblasti s nejpřísnějším (5.) stupněm ochrany, ve kterých alespoň 5 % výměry tvořily lesní porosty splňující patřičná kritéria. Okolo každé ze zkoumaných rezervací byly vytvořeny zóny, tzv. buffry ve vzdálenostech 100, 500, 1 000 a 2 000 metrů.

Vzdálenost 500 m představuje biologickou vzdálenost, ve které dokáže kůrovec hromadně napadnout a zlikvidovat stromy. Zóny 1 000 m a 2 000 jsou kontrolními zónami, ve kterých podkorní hmyz nedokáže lesní porosty významně ovlivnit. Na přiložené grafice zachycující území NPR Salatín a její buffry jsou zobrazeny plochy smrkových porostů (s více jak 50% zastoupením smrku ve věku minimálně 50 let) zelenou barvou. Šedé plochy znázorňují nepřekrývající se buffry, žlutá až červená barva pak stupeň poškození lesních porostů. Grafika je sama o sobě dostatečně výmluvná…

Odumírání lesních porostů začalo jen v devíti případech v rezervacích (jak je již uvedeno výše). Tedy jedná se o méně než desetinu případů. Celkově nejvyšší stupeň poškození byl nejčastěji zjištěn v zónách 1 000 m (23 lokalit) a 2 000 m (40 lokalit). V zónách (buffrech) nejbližších přírodním rezervacím - 100 m a 500 m, bylo nejvyšší poškození lesních porostů zjištěno v 19 a 23 případech.

Poškození lesa tedy stoupá ve směru od rezervace. Tedy přesně naopak než by mělo, kdyby platila slova zastánců těžby kůrovcové kalamity… Ve většině případů je tomu právě naopak. Problémy vznikají mimo přírodní rezervace (bezzásahová území), ze kterých se kůrovcová kalamita šíří do okolí.

Pozn.: I nyní se ukazuje, že příroda, pokud ji člověk "nepomáhá", si dokáže poradit. Bezzásahová území vypadají lépe (můj soukromý názor) než vytěžené holiny. Navíc takováto území lépe zadržují vodu a výrazně usnadňují přirozenou obnovu lesa. Nejprve se objeví pionýrské náletové dřeviny jako jeřabina, bříza apod., postupně se druhová rozmanitost dřevin zvyšuje.

Rozumím ale tomu, že v hospodářském lese se jede na výkon, že z vlastníci lesa jsou z těžby živi. Uplatňovat bezzásahovost v takovýchto lesích asi nelze. Ale naopak, že v bezzásahových územích by se zasahovat nemělo a že si příroda s přírodními pohromami vždy dokáže poradit. A daleko lépe bez nás…

Použité zdroje

• Vedecká analýza vyvracia tvrdenia lesníkov o lykožrútovej kalamite
• Výsledky studie s množstvím grafů a tabulek