Corvus corax (krkavec velký). Corvidae

Peří krkavce velkého má uhlově černou barvu až kovového lesku, pod bradou je výrazně načepýřené. Za letu jej dobře rozeznáme od jiných druhů podle výrazně klínovitého ocasu. U nás je zaměnitelný snad jen s mnohem drobnějším havranem polním (Corvus frugilegus). Spolehlivým rozlišovacím znakem krkavců je drobné chmýří u kořene zobáku, které havranům chybí a ostrý, silný zobák černé barvy, který mají havrani šedý.

Krkavec velký (Corvus corax) je u nás v současnosti běžným druhem, který hnízdí od nížin až po horské oblasti. Nemá rád snad jen bezlesé nížiny. V dávnější minulosti byl u nás krkavec běžným druhem, který však z důvodu špatného hospodaření v krajině zcela vymizel. Znovu se v Česku začal objevovat až ve druhé polovině 20. století. Po více než stoleté pauze.

Poprvé u nás zahnízdil v roce 1968 na Hukvaldsku a v Hrubém Jeseníku, postupně se rozšířil na celé území. Na Ostravsku se prvně objevil někdy v 80. letech. První z hnízd se nacházelo v Porubském lese, na samém okraji města. Dnes se jeho chraplavé "korrp, korrp" ozývá v lesích okolo Ostravy zcela běžně. Areál rozšíření krkavce černého je však mnohem širší, než-li jen střední Evropa. Sahá od Severní Ameriky přes Evropu a severní Afriku až do Asie. Osídlil tedy velkou část severní polokoule. Není tedy divu, že u krkavce černého byla popsána řada poddruhů. U nás se vyskytuje poddruh Corvus corax corax.

Tento ostražitý pták vytváří trvalé páry. Hnízdí na skalních římsách a nebo na stromech, hnízdo využívá i řadu let. Hnízdo je spleteno z větviček stromů a keřů a může mít v průměru až jeden metr. Krkavci hnízdí od března, u nás jen jednou ročně. Samička snáší do hnízda 4 až 6 zelenomodrých vajec s tmavě hnědými skvrnkami. Inkubační doba činí asi 20 dnů. O vylíhlá mláďata, která hnízdo opouštějí asi po 40 dnech, pečují oba rodiče. O mladé se krkavčí pár stará ještě asi dalšího půl roku.

Krkavci nejsou nijak vybíraví, sežerou téměř vše, co jim přijde pod zobák. Na jejich jídelníčku jsou jak drobní živočichové, tak i bezobratlí. Občas vyplení hnízda jiných ptáků, nepohrdnou ani rostlinnou stravou (různá semena a bobule) a dokonce ani mršinami. Krkavci tak u nás do jisté míry nahrazují supy. Dokonce patří k prvním, kdo v krajině objeví uhynulé zvíře. Uvidíte-li někde se slétat krkavce, s velkou pravděpodobností přicházejí hodovat na čerstvé mršině. V přírodě tak napomáhají udržovat přirozenou rovnováhu.

Krkavec velký je dobrý letec a dovedný akrobat. Rád si hraje na honěnou s jinými zvířaty, často nevybíravě a drze škádlí i drobnější opeřené dravce. Jednou jsem pozoroval, jak dlouhé minuty dorážel na poštolku obecnou, která se jej nemohla zbavit. Jeho náletům se dokázala bránit jen díky obdivuhodným akrobatickým kouskům a vývrtům. Není tak divu, že u severských národů mají krkavci pověst zlomyslných šprýmařů. Krkavci u nás zůstávají celoročně, na zimu se s oblibou stahují do blízkosti lidských sídel. Ve volné přírodě se krkavci dožívají 10 až 15 let, v zajetí byli chování jedinci starší 40 let.