Coturnix coturnix - křepelka polní. PtáciKřepelka polní (Coturnix coturnix; Linné, 1758)6.12.2020 | Otakar Brandos
Křepelka polní (Coturnix coturnix), slovensky prepelica poľná, je u nás hodně zřídkavý ptačí druh. Zpěv tohoto zavalitého polního kura slibujícího "pět peněz, pět peněz" slýcháváme v našich luzích a hájích opravdu jen výjimečně. Křepelka polní je ještě vzácnější než vzhledem trochu podobná koroptev polní (Perdix perdix). Odhadovaný počet hnízdních párů křepelek v České republice se pohybuje jen okolo 5 000 až 10 000. Na rozdíl od mohutných koroptví dosahujících hmotnosti až někde ke 400 gramům jsou křepelky polní z čeledi bažantovití (Phasianidae) mnohem drobnější. Jejich hmotnost se pohybuje někde kolem 50 až 130 gramů, takže vzrůstem spíše připomínají špačky či kosy. Navíc jsou narozdíl od koroptví ptáky tažnými. Do našich končin přilétají křepelky až během dubna či května. Na zimu odlétají křepelky z Evropy k jihu. Již po žních, ke kterým zvou známým "pojďte žít, pojďte žít", někdy koncem srpna. Za příznivých podmínek se ale mohou zdržet v našich krajích až do října. Křepelka polní migruje přes Itálii nebo Pyrenejský poloostrov skrze Středozemní moře do severní Afriky do oblasti Sahelu. Někdy ale doletí až na rovník. Je jediným našim migrujícím hrabavým ptákem. Křepelka polní dorůstá jen 16 až 18 cm. Základní zbarvení je béžově hnědé, shora s tmavohnědou kresbou. Na bocích i svrchu má úzké bělavé proužky. Dobrým rozlišovacím znakem je i velice krátký ocas, který je mnohem kratší než u podobných koroptví. Slepičku od kohoutka rozeznáme podle chybějící černé skvrny na hrdle. Podobně jako koroptve si křepelky zhotovují hnízda na zemi. Jde o mělký dolík jen ledabyle vystlaný stébly trávy. Slepička snáší do hnízda 8 až 14 hnědožlutých a hnědě skvrnitých vajíček. Na snůšce sedí sama. Křepelčí kohoutek je lehkomyslník, který se o rodinu vůbec nestará. Navíc chodí na zálety za dalšími slepičkami. Křepelčí kuřata se líhnou v červnu po 18 až 19 dnech inkubace. Podobně jako kuřata koroptví vybíhají z hnízda sotva trochu oschnou. Již od narození jsou samostatná a krmí se sama. Zprvu jsou křepelčí kuřata velice zranitelná, protože létat se naučí až někdy po 10 dnech od vylíhnutí. Ve věku okolo jednoho měsíce se křepelčí dorost obvykle osamostatňuje a zdržuje se v malých hejnkách. Někdy, snad jen když slepička znovu nezahnízdí, se kuřata zdržují až do odletu k jihu ve společnosti matky. Na křepelčím jídelníčku je hmyz a jejich larvy, červi a semena rostlin. Především různých plevelů. Křepelčí kuřata loví především drobný hmyz a uždibují zelených lístků vojtěšky a podobných travin. Po žních i vypadaná obilná zrna. Jedná se tak o ptáka nanejvýš užitečného. Křepelky se zdržují především v travních porostech a na polích, kde jsou dobře chráněny před predátory. Letos na jaře jsem ji ale slyšel zpívat z pole kvetoucí řepky… Čekal jsem na ni dlouho, zda-li se nepochválí svým nablýskaným šatem, ale ani okem jsem ji nezahlédl ani při opakovaných pokusech. Nejčastěji se zdržují v nížinách, ale potkat je můžeme i v pahorkatinách nebo v horách. Zpravidla do výšky 1 000 metrů nad mořem. V Itálii v Apeninách jsem ji v oblasti Gran Sasso slýchával i ve výškách okolo 1 800 metrů nad mořem. Na Kavkaze a v Himalájích se podle literatury zdržují ve výškách až 2 000 či 2 500 metrů nad mořem. Při vyrušení odlétají drobné křepelky s velkým lomozem nízko při zemi. Podobně jako bažanti nebo koroptve. V přírodě mají mnoho nepřátel. Včetně člověka a volně pobíhajících štěkajících mazlíčků. Mnoho křepelek polních ale také hyne po nárazech do velkých skleněných ploch a nebo pletiva. Nepříznivý vliv na populaci křepelky polní má i průmyslové zemědělství a intenzivní lov během migrace. Především v oblasti Středozemí, kde je křepelka i dnes často vidět na talíři. U nás je ale chráněna a řazena mezi silně ohrožené druhy. |