Brouci: Kovařík černý (Hemicrepidius niger). Atlas brouků

Kovařík černý - velice štíhlý brouk z čeledi kovaříkovití (Elateridae)

Kovařík černý (Hemicrepidius niger) je velice štíhlý brouk dorůstající délky 11 až 15 mm. Kovařík černý je obvykle zbarven černě až černošedě, objevují se ale i jedinci s krovkami částečně a nebo zcela hnědými až červenohnědými. Částečně a nebo zcela hnědý může být i štít brouka. Husté ochlupení kovaříka černého (které se u starých brouků odírá) je šedé nebo rezavé. Nápadná jsou i pilovitá tykadla, která dosahují asi poloviny délky těla brouka.

Kovařík černý se v našich krajích objevuje od května do července. Spatřit jej můžeme především na loukách a pastvinách, ale nevyhýbá se ani rumištím, zahradám a parkům. Vyhledává i slunné okraje lesa, kde se s oblibou zdržuje na květech miříkovitých rostlin i dalších druhů rostlin a keřů. Od nížin do pahorkatin. Spíše výjimečně vystupuje do horských poloh až k hornímu okraji lesa.

Areál rozšíření kovaříka černého je velice široký. Od západní Evropy (chybí na Britských ostrovech a na severu Skandinávie) až po Sibiř. U nás patří k hojným druhům. Při vyrušení a při pocitu ohrožení padá kovařík na krovky na zem dělajíc ze sebe "mrtvého brouka". Tomuto jevu říkají entomologové thanatosa.

Pokud ani to nezabere, umí se kovařík černý (jakož i jiné druhy kovaříků) vymrštit do výšky až několika desítek centimetrů (a dopadnout nazpět na nohy), přičemž se ozve dobře slyšitelné lupnutí. To má za cíl zastrašit případného útočníka. K vymrštění slouží kovaříkům speciální "orgán", výběžek předohrudi zapadající do prohlubně ve středohrudi.

Larvy kovaříka černého je rezavě žlutá a dorůstá délky až 18 mm. Žije v půdě různých travních porostů, kde se živí kořínky rostlin. Kuklí se, stejně jako další drátovci, až po přezimování. A až po několika letech vývoje. Přezimovat mohou ale i dospělí brouci, kteří ale vylézají až pozdě na jaře.