Phalacrocorax carbo (kormorán velký). Ptáci v ČR

Kormorán velký (Phalacrocorax carbo; Linné, 1758), velký rybožravý pták z čeledi kormoránovití

Kormorán velký (Phalacrocorax carbo), slovensky kormorán veľký, z čeledi kormoránovití (Phalacrocoracidae) patří mezi největší ptáky u nás. Vždyť hmotnost dospělého kormorána velkého se pohybuje v rozmezí od 1,5 po 3,2 kg a rozpětí křídel od 120 po 150 cm. Kormoráni se řadí do řádu veslonozí a čeledi kormoránovití.

Přestože kormorán velký u nás hnízdí jen v nízkých počtech, někde okolo 300 párů (před 30 léty přes 700 párů), budí především mezi rybáři značnou nelibost. Asi proto, že v zimním období na vodní plochy v České republice přilétá dalších až 10 000 jedinců ze severních krajů, kteří mohou působit na rybích sádkách již značné škody.

Kormorán je totiž především rybožravý pták, který se hmyzem, obojživelníky či rostlinnými pletivy živí jen v časech nouze. Ve větších počtech tak dokáže vyhlédnutý rybník téměř zplundrovat. V minulosti rybáři některých evropských zemí kormorány hubili, káceli hnízdní stromy a nebo likvidovali hnízda s vejci. U nás kormoráni požívali zákonné ochrany. Do roku 2013, kdy způsobené škody hradil rybářům stát.

A kormoráni jsou opravdu dobrými lovci. Pod vodou vydrží až 1,5 minuty, za svou kořistí, kterou jsou především ryby o velikosti 10 až 20 cm, se dokáží ponořit do hloubky až devíti metrů. Denně dokáží spotřebovat až kilogram ryb.

Do potápění se ale kormoráni pouštějí neradi. Nemají mastné peří jako třeba kachny a promokají až na kůži. Proto lze kormorány na břehu často pozorovat s roztaženými křídly "vystavenými" směrem ke sluníčku - suší si peří. Mnohem raději kormoráni využívají taktiku, kdy společně naženou ryby k mělčinám při březích rybníků, kde jsou ryby mnohem snazší kořistí. Je to podobná taktika, jakou využívá např. mořský příbuzný kormorán chocholatý.

Kormorán velký má válcovité tělo, dlouhý krk se silným zahnutým zobákem a krátké, dozadu posazené, nohy opatřené plovacími blánami. Na souši tak kormoráni působí dosti neohrabaným dojmem. Stejně jako při vzletu z vodní hladiny, kdy se nejprve musí rozeběhnout. Podobně jako např. labutě. Při delších přeletech obvykle zaujímají formaci klínu, kterou známe i od dalších velkých druhů ptáků.

Zbarvením jsou kormoráni velcí převážně černí, resp. černé peří mívá zelenavý nádech. Jen na bradě, části krku a nebo v okolí očí se objevují pole se žlutě zbarveným peřím. Svatební šat kormoránů k tomu ještě přidává bílé plochy na tvářích a hrdle. Kormoráni velcí žijí obvykle v hejnech a v hnízdních koloniích. Často společně s volavkou popelavou (Ardea cinerea). Svá hnízda si nejčastěji stavějí na stromech, méně často na skalních římsách nebo v dutinách.

Kormorání hnízdo je postaveno ledabyle z větví a vystláno trávou či rákosem. Průměr neuspořádaného hnízda může dosáhnout až 60 centimetrů. Samice do něj ve druhé polovině března snáší 2 až 4 vejce světlezeleného zbarvení, inkubační doba trvá asi 24 dnů. Oba rodiče se střídají v sezení na vejcích i v péči o vylíhlá mláďata, která na svět přicházejí úplně holá. Hnízdo mladí kormoráni opouštějí asi po dvou měsících, kdy již umějí plavat i létat.