Kobylka zelená (Tettigonia viridissima) je nápadná nejen svou
velikostí, ale i jasně trávově zelenou barvou. Tato kobylka dorůstá délky 30 - 40 mm
(tělo), s křídly ale až úctyhodných 55 - 65 mm. To dělá z kobylky zelené skutečného hmyzího
obra. Křídla a i dlouhatánská tykadla přesahují konec zadečku. Vyjma samiček, u nichž je
tělo zakončeno dlouhým kladélkem.
Kobylka zelená se objevuje na okrajích lesů, na loukách, polích i v zahradách, v křovinách
i na stromech. Za teplých dnů a především večerů se samečci prozradí "cvrkáním" neboli stridulací
vznikající zvláště upravených částí předních křídel o sebe. Délka stridulace je závislá na
počasí. Nejdéle si monotónního a nepřerušovaného cvrkotu užijeme za teplých dnů (a večerů).
V naší přírodě se sní můžeme setkat od června do září / října.
Kobylka zelená je představitelem čeledi Tettigoniidae, nadčeledi kobylek
(Tettigonioidea) a stejnojmenného řádu kobylek (Ensifera). Rozšířena
je po celé Evropě, severní Africe i Malé Asii. Vyjma horských oblastí. Je dobrým letcem.
Proto není divu, že osídlila tak velký areál.
Zajímavostí kobylek je jejich sluchový (tympanální) orgán umístěný v horní části
předních holení. Tyto orgány jsou mimořádně citlivé a schopné zachytit i ultrazvuk,
který je pro lidské ucho neslyšitelný. Sluchový orgán funguje jako skvělý lokátor
schopný určit směr a vzdálenost místa, ze kterého zvuk přichází.
Kobylka zelená je dravec. Jeho kořistí jsou mouchy, housenky, ale i motýli a další
menší hmyz. Příležitostně přijímají kobylky i rostlinnou potravu okusujíc mladé výhonky
rostlin. Stejně dravé jsou i nymfy kobylky zelené. Ty se rodí na jaře z vajíček, která
v počtu asi 100 kusů nakladla do kypré půdy samička v předchozím roce. Vzhledem ke své
velikosti si mohou ale nymfy troufnout jen na mšice aj. podobně velký hmyz. Po 5 až
6 svlékáních nymfy dospívají a mění s v dospělce (imaga).
Tyger.sk