Základní zbarvení kobylky luční je zelené až světle hnědé s pásy žluté a černé barvy. Okraj štítu tohoto druhu kobylek má výrazný světlý lem, obvykle žluté, bílé a nebo světle zelené barvy. Dalším typickým znakem je hřebenitá kresba na vnější straně silných zadních nohou. Při letmém pohledu lze kobylku luční zaměnit s kobylkou krátkokřídlou (Metrioptera brachyptera).
Oblíbeným biotopem kobylky luční jsou louky, pastviny a podobně. Tedy prostředí s vysokými travními porosty. Samička klade vajíčka jednotlivě do stonků rostlin a nebo do půdy. Nymfy se líhnou v květnu, dospívají po pěti až šesti svlečeních. Poslední instar je přitom nejdůležitější. Rozhoduje o tom, zda-li jedinec bude mít brachypterní a nebo makropterní formu. Tedy zda-li bude krátkokřídlý a nebo dlouhokřídlý, neboli neschopný a či schopný letu.
S dospělci kobylky luční se v naší krajině setkáme za teplých dnů od června / července do října pouze v jedné generaci. Od nížin až po horské polohy. Stridulace samečků, které od samiček rozeznáme podle chybějícího kladélka, je hlasitá, ale monotónní. Jedná se o souvislý cvrčivý zvuk přerušovaný jen velice krátkými pauzami. Kobylka luční je všežravec. Okusuje nejen listy a trávy a travní semínka, ale dokáže ulovit i menší druhy hmyzu. Areál jejího rozšíření sahá od západní Evropy až po západní Sibiř.
Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe,
pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat
a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte
preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.