Klima v kenozoiku; s poklesem teplot před asi 34 miliony let je spojeno dramatické masové vymírání

Tato změna stratigrafické tabulky se u značné části odborné veřejností nesetkala s příliš velkým pochopením. Proto již o pouhý rok později, v roce 2005, byly třetihory i čtvrtohory rehabilitovány a opět zařazeny mezi stratigrafické jednotky, byť tentokráte pouze mezi jednotky pomocné. Proto se i v nejnovější odborné literatuře setkáváme s pojmem třetihory a dělením na starší třetihory (paleogén) a mladší třetihory (neogén) i čtvrtohory.

Pojem éry kenozoikum je složeninou dvou řeckých slov - kainos a zóé, což značí nový život. Je to geologická éra, která započala po velkém vymírání na konci křídy (na rozhraní křída-paleogén) před asi 65,7 milióny lety způsobeného pádem obří planetky do prostoru dnešního Mexického (Amerického) zálivu, a která trvá do současnosti.

Třetihorní klima bylo zpočátku stejně teplé a příjemné jako v druhohorách. Tyto podmínky však vrcholí a pomalu končí ve středním eocénu. S počátkem neogénu se začíná výrazně ochlazovat. K ještě významnějšímu ochlazení dochází v pleistocénu (čtvrtohory), jehož důsledkem je příchod několika dob ledových (glaciálů).

Tyto velice chladné periody, doby ledové (glaciály), jsou přerušovány teplejšími periodami zvanými doby meziledové (interglaciály). Současně s tímto kolísáním teplot dochází k velice výraznému kolísání hladiny světového oceánu. Tudíž i k ne nepodstatným změnám obrysů kontinentů. Suchou nohou se například dalo projít z pevninské Evropy na dnešní Britské ostrovy.

Se změnou teplot na přelomu teplého eocénu a studeného oligocénu před cca 34 miliony let je spojeno také masové vymírání. Někteří odborníci se domnívají, že šlo o druhé nejmasovější vymírání v dějinách Země, hned po katastrofě na konci prvohor, v Permu! Řada vědců si myslí, že vzestup globálních teplot o několik stupňů by prospěl jak člověku, tak planetě Zemi a jejím ekosystémům. Tvrdí to například i prof. David Stroch v článku "Dobře už bylo" (Vesmír, 7-8 2021).

Takováto tvrzení se však dnešní klimaoteplalisti snaží umlčovat. Nezapadá to do narativu (vymyšleného příběhu) o globálním oteplování (dnes pro patrnou zprofanovanost pojmu přejmenovaného na globální změnu) způsobeném člověkem a agendě boje se sodovkovým plynem, jehož koncentrace v geologických dějinách Země se také výrazně měnila. Boj EU "o klima" není o nějaké "záchraně" klimatu, má za cíl jediné - přerozdělení bohatství. Zbídačení širokých vrstev obyvatelstva a koncentraci peněz u úzkého okruhu nadnárodních korporací. Obávám se, že současná EU už není krajinou úsměvů, ale spíše regionem k smíchu. K smíchu celému okolnímu světu.

Po kataklyzmě v samém závěru druhohor, při níž vyhynuli dinosauři, a se změnami klimatu souvisela i výrazná změna vegetačního krytu. Rostlinstvo třetihor se již namnoze podobalo dnešní vegetaci. Převládají krytosemenné rostliny. V našich geografických šířkách rostly především rostliny teplomilné. Například magnólie, palmy, ale i borovice, fíkovníky, skořicovníky, tisovce či sekvoje. Právě tyto rostliny stály za vznikem hnědého uhlí, které nacházíme v dnešních severočeských uhelných pánvích.

V pozdějších chladných obdobích, v dobách ledových (glaciálech), tato subtropická květena naopak velice rychle ustupuje a nahrazují ji rostliny typické pro dnešní daleký sever a nebo spíše vysokohorské polohy - mechy a lišejníky. Území dnešní České republiky se stalo na dlouhou dobu ledovou pustinou, bezlesou tundrou.

Stejně jako rostlinstvo prochází bouřlivými změnami i třetihorní (kenozoická) fauna. Doslova překotně se vyvíjí a šíří hmyz (především díky nástupu kvetoucích rostlin), obojživelníci, objevují se ale také obří druhy ptáků a savců. Proto jsou třetihory (kenozoikum) často nazývány obdobím savců.

Z primitivních savců (Panototheria) se postupně vyvíjejí nejen dnešní vačnatci a hmyzožravci, ale i hlodavci, lichokopytníci a sudokopytníci. Objevují se chobotnatci (Proboscidae) jako jsou mamuti, mastodonti a sloni, ale i velké šelmy (Carnivora). Například šavlozubý tygr (Epimachairodus moravicus), jehož kosti byly u nás objeveny třeba v Moravském krasu. Významně se proměňuje rovněž mořská fauna.

Na třetihorní scéně se objevují také různá nelétavá ptačí monstra. Např. Diatryma, Phorusrhacos inflatus (jeho lebka byla dlouhá až 70 cm). Později se objevují ptáci moa (Dinomis giganteus), kteří dorůstali výšky až 3,7 metru a dosahovali hmotnosti okolo 250 kg. Objevují se také pštrosům podobní ptáci, např. Aepyornis maximus.

Naše planeta je, a také v minulosti vždy byla, velice dynamickou, rychle se proměňující. Obrázek skutečného vývoje planety, její biosféry i klimatu je značně odlišný od toho, co se dočtete na dnešní Wikipedii. A je na hony vzdálen od narativu (pavědeckého příběhu) šířeného korporátními médii hlavního (Bohužel stále ještě) proudu.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.