Kapraďorosty (Pteridophyta), nejdokonaleji vyvinuta skupina zelených výtrusných rostlin

Kapraďorosty patří k vývojově velice staré a také mimořádně úspěšné skupině rostlin, které se na Zemi objevily již před stovkami miliónů let. Asi největšího svého rozmachu dosáhly v době karbonu, kdy největší z kapraďorostů dosahovaly výšky 5 až 40 metrů a stromové kapraďorosty dokonce 150 až 170 metrů. Tyto jedinečné a obří prvohorní rostliny se nám dochovaly až do dnešních časů v podobě černého uhlí. Dnes kapraďorosty dosahují mnohem skromnějších výšek, za to dnešní věda jich zná okolo 20 000 druhů.

Kapraďorosty jsou zařazeny mezi tzv. kormophyta, tedy mezi rostliny jejichž tělo je rozlišeno na kořen, stonek a listy, což je typické pro semenné rostliny. Avšak s nižšími mechorosty mají jeden důležitý společný znak, kterým je střídání pohlavních a nepohlavních generací. Tomuto střídání se říká rodozměna. Avšak i tady ve srovnání s mechorosty existuje jistý rozdíl - zatímco u mechorostů je převládajícím pokolením pohlavní haploidní gamefyt, u kapraďorostů dominuje nepohlavní diploidní sporofyt. Sporofytem nazýváme vlastní zelenou rostlinu, která nese haploidní nepohlavní výtrusy.

Ve vlhkém a příznivém prostředí z výtrusů vyklíčí tzv. prvoklíček (prokel), který u kapraďorostů nazýváme prothalium. To mívá různý tvar. Ať již lupenitý, vláknitý, srdčitý a nebo hlízovitý. Z jeho spodní strany vyrůstají rhizoidy černé barvy, kterými je prvoklíček pevně přichycen, zakořeněn v půdě, z níž čerpá potřebné živiny. Stélka již obsahuje chloroplasty, takže i prvoklíček je schopen asimilace.

Na spodní straně prvoklíčku (u některých druhů kapraďorostů i na horní straně) vyrůstají pohlavní orgány. Ať již samčí pelatky (antheridia) a nebo samičí zárodečníky (archegonia). V samčích pelatkách se tvoří velké množství spermatozoidů, zatímco v samičích zárodečnících se vytváří jedna jediná nepohyblivá vaječná buňka (oosféra). K oplození vajíčka proto dochází uvnitř zárodečníku, k němuž jsou spermatozoidy lákány různými látkami, především kyselinami jako je kyselina jablečná, citrónová a nebo různými bílkovinami. Po spojení jádra spermatozoidu s jádrem vaječné buňky vzniká diploidní zygota, která se dále vyvíjí v zárodek nepohlavního sporofytu - vlastní zelené rostliny.

Prvoklíček kapraďorostů se na rozdíl od prvoklíčku mechorostů vyvíjí velice rychle (neplatí to pro plavuně), zaniká bezprostředně po začátku vývoje sporofytu. Z oplozené oosféry (vaječné buňky) vyrůstají kořenové vlásky zanořující se skrze hrdlo zárodečníku do půdy, ve které vytvářejí podzemní oddenek, tzv. rhizzom. Zároveň směrem vzhůru prorůstá prvoklíčkem (který se vzápětí rozpadá) stonek, na kterém vyrůstají listy. Sporofyt, tedy zelená rostlina, se samostatně vyživuje z půdy a asimilací, takže není nadále závislá na prvoklíčku.

Sporofyty se vývojový kruh uzavírá. Na rubu čepele listu se vytvářejí ve výtrusnicích (sporangiích) nepohlavní výtrusy. Listy, na kterých se vytvářejí výtrusnice s nepohlavními výtrusy mohou mít jinou podobu než běžné zelené listy (trofofyly). Takovýmto listům říkáme sporofyly. Tvar listů, způsob větvení a celkové jejich uspořádání je důležitým klíčem k rozpoznání jednotlivých druhů kapraďorostů.

Kapraďorosty dělíme do tří tříd. Jsou to plavuně, přesličky a kapradiny. Morfologicky jsou tyto třídy poměrně odlišné. Dnes taxonomie kapraďorostů doznává četných změn, především co se hierarchického uspořádání týče. Dnes se sice stále více uplatňuje fylogenetický přístup, ten však není vždy zcela akceptován, proto se přidržím původního členění do tříd, které jsou v pozměněné taxonomii řazeny do oddělení a nebo dokonce do podtříd a nebo řádů.

Plavuně (Lycopsida, Lycopodiophyta)

Stále zelené plavuně se od ostatních kapraďorostů odlišují několika zvláštnostmi. Tou největší je dlouhý vývoj plavuní. Spory setrvávají v půdě řadu let, často 5 až 7, než začnou klíčit v podobě prvoklíčku (prothalium). Prvoklíček neobsahuje žádné chloroplasty, takže se nemůže sám vyživovat. Musel si najít jiný způsob zásobování živinami, kterým se v případě plavuní stala mykorhiza. Ano, nezelný prvoklíček plavuní se vyvíjí většinou pod zemí, roste v symbióze s některým druhem hub. Plavuně jsou vývojově nejstarší skupinou kapraďorostů, která se na Zemi objevila již v období siluru. Mají jednoduché, většinou jehlicovité a nebo šupinovité listy.

Přesličky (Sphenopisda, Equisetophyta)

Přesličky tvoří mezi kapraďorosty zřetelně odlišitelnou skupinu rostlin, pro kterou je typická odlišná stavba stonku. Lodyha je dutá, článkovaná, přeslenitě větvená, v buněčných stěnách je obsaženo množství křemíku. U některých druhů přesliček se během roku vytvářejí dva typy lodyh. Jarní lodyhy jsou nezelené, většinou světle hnědé, nevětvené s výtrusným klasem na konci, zatímco zelená letní lodyha je rozvětvená a bez výtrusného klasu.

Kapradiny (Pteropsida, Polypodiophyta)

Kapradiny jsou zelené rostliny s vytrvalým oddenkem, na němž se utvářejí podzemní pupeny, jejichž vývoj může trvat i několik let. Z pupenů pak vyrůstají buď jednotlivé listy a nebo růžice listů různého tvaru. Listy kapradin jsou v mládí charakteristicky spirálovitě stočené. Od většiny kapraďorostů (neplatí pro část přesliček) se kapradiny odlišují tím, že některé druhy se mohou vyvíjet nejen z výtrusů, ale také vegetativně pomocí rozrůstání oddenku. Dodnes se v tropických oblastech dochovaly některé stromové kapradiny.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.