Jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata)

Listy jitrocele tvořící středně hustou přízemní růžici jsou obvykle vzpřímené, kopinaté až čárkovitě kopinaté, na bázi zúžené v poměrně široký řapík. Na konci špičatá čepel má 3 až 7 silných žilek, po okraji hladká a nebo oddáleně zoubkatá, přitiskle chlupatá až lysá. Z listové růžice, obvykle ve větším počtu, vyrůstají květní stvoly 20 až 50 cm vysoké, na povrchu rýhované a rovněž přitiskle chlupaté.

Květní lístky vytvářejí vejčitý či kulovitý, kuželovitě přišpičatělý klas. Hnědé, vespod bělavé listeny jsou suchomázdřité, kalich květů je tvořen třemi lístky. Hnědavá koruna je 2 až 3 mm dlouhá, s lysou rourkou a čtyřmi cípy. 2 až 3× delší nitkovité tyčinky nápadně vyčnívají z květů. Nitky tyčinek jsou bělavé, prašníky nažloutlé. Semeník, skládající se ze dvou plodolistů, se pod odkvětu mění v tobolku obsahující pouze dvě semena.

Jitrocel kopinatý je velice hojná rostlina, která roste od nížin až po horské polohy. Z Alp je známá i z poloh okolo 2 300 metrů nad mořem. Dává přednost loukám, pastvinám a dalším travnatým plochám, nalezneme jej ale i na mezích, kamenitých svazích, podél cest a dokonce na ruderálech. U nás je rostlina hojná téměř všude, areál rozšíření zahrnuje téměř celou Evropu a severní části Asie. Zavlečena byla i na další kontinenty.

Jak jsem již uvedl, jitrocel kopinatý má bohaté využití v lidovém léčitelství. Pro přípravu drogy se sbírají listy kvetoucích rostlin, které se suší v tenkých vrstvách ve stínu a při teplotách do 40 °C. Listy si musí zachovat zelenou barvu, nesmí zhnědnout. Listy obsahují nestálý glykosid aukubin, karotenoidy, polysacharidy, kyselinu křemičitou nebo kyselinu askorbovou. Odvarů a nebo sirupů z jitrocele se používá především při kašli.