Hřib maličký je některými autory nazýván také jako hřib zlatavý a nebo hřib zlatý, jiní autoři zase považují tuto hřibovitou houbu za pouhou varietu hřibu peprného (Chalciporus piperatus). Nejasností kolem taxonomie této houby je v literatuře i na internetu příliš mnoho, asi to bude chtít čas, než se názvosloví i zařazení ustálí a vyjde nová odborná literatura.
Masitý klobouk hřibu maličkého dosahuje v průměru jen 20 až 40 mm, v jižních oblastech výskytu (Itálie a Španělsko) až 55 mm. Je polokulovitý až klenutý, později poduškovitý, výrazně žlutohnědý až červenohnědý, někdy i zářivě okrově žlutý, sametový povrch je zpočátku jemně plstnatý, později lysý, lesklý, za mokra slizký a mírně lepkavý s nepravidelným, vlnitým okrajem.
Asi 5 mm vysoké rourky jsou široké, žluté, póry jsou velké, nepravidelné, žluté až žlutě olivové. Válcovitý, 30 až 50 mm dlouhý třeň má v průměru do 5 mm, je zbarvený podobně jako klobouk a je bez síťky, na rozdíl od většiny hřibovitých hub. Dužnina je medově žlutá, žlutohnědá až rezavě hnědá, na řezu stálá, má nevýraznou vůni a palčivou chuť. To je patrně hlavní důvod, proč někteří mykologové považují hřib maličký za varietu hřibu peprného.
Hřib maličký roste jednotlivě a nebo v malých skupinách v jehličnatých i smíšených a nebo listnatých lesích, nejčastěji ale ve smrčinách s příměsí borovic. O jeho ekologii není toho u nás příliš známo, roste patrně jen v pozdně letních a podzimních měsících, někdy od srpna do října / listopadu. Přiložené fotografie byly pořízeny v rozmezí dvou týdnů v CHKO Poodří na severu Moravy.
Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe,
pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat
a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte
preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.