Klobouk je zprvu vejčitý až zvonovitý s průměrem 25 až 50 mm a výškou 30 až 70 mm, později široce zvonovitý až rozevřený a široký až 100 mm, okraje se ve stáří zvedají a jakoby dovnitř rolují, později se klobouk od okrajů roztéká do černé rosolovité kaše. Často dochází k protrhání křehkého klobouku. Hnojník inkoustový podléhá rychlému rozkladu, autolýze, stejně jako již výše zmíněný hnojník obecný. Klobouk je nápadně rýhovaný, hnědošedý až šedý, místy mírně černající.
Husté lupeny jsou volné, šedobílé, později černé a taktéž podléhající autolýze. Válcovitý třeň dlouhý 50 až 170 mm a 7 až 15 mm široký je bílý až krémový, ve spodní části je prstenovitě rozšířen, plný a ve stáří dutý. Bílá a křehká dužnina mírné chuti nemá výraznější vůni. Elipsoidní výtrusy mají v průměru 6,5 až 11 × 4 až 6,5 µm, výtrusný prach má černou atramentovou barvu.
Hnojní inkoustový je u nás téměř celoroční saprofytická houba, roste již v březnu a za příznivých podmínek jej můžeme nalézt ještě i v prosinci. Často vyrůstá v bohatých trsech, obvykle v lesích, hájích i v houštinách, na zahradách a dokonce na ruderálech a kompostech, často i podél okrajů lesních cest apod. Prostě na půdách s dostatkem dusíkatých látek. Roste od nížin až po horské polohy, hojně jen do výšek 800 až 900 metrů nad mořem.
Ačkoliv hnojní inkoustový nevypadá příliš vábně a ani jeho chuťové vlastnosti nejsou nijak valné, jedná se o houbu jedlou. Houba však obsahuje koprin, látku s účinky jako antabus. Při kombinaci s alkoholem způsobuje otravu, vyvolává prudké zvracení.
