Turdus pilaris (drozd kvíčala). Ptáci v ČR

Na hlavě převažuje popelavá barva, záda jsou hnědé až černé barvy, kostřec (spodní polovina zad) a ocas mají šedavou až hnědou barvu. Bělavé břicho je s výrazným kropením. Nápadná je šedočerná skvrna před okem, spodní strana křídel kvíčal je bílá. Zbarvením se samci nijak neliší od samic.

Kvíčaly mají štíhlé tělo a dlouhý ocas, tenký a zašpičatělý zobák žluté barvy. Dorůstají délky 24 až 27 cm, rozpětí křídel činí 38 až 43 cm. Hmotnost dospělých kvíčal se pohybuje zpravidla v rozmezí od 80 do 140 g. Snadno jej poznáme i podle typického zpěvu. Tento družný pták se ozývá hlasitými švitořivými až hvízdavými tóny "gag šak šak šak", mezi které občas vloudí typické kví (tuí), podle kterého patrně dostal své druhové jméno. Často si tlumeně prozpěvuje i za letu.

Ještě v 19. století byl u nás drozd kvíčala pouze sezónním návštěvníkem. Zalétal k nám ze severních oblastí. Původem je tento opeřenec patrně ze Sibiře, do Evropy se rozšířil až v posledních stoletích. Na Islandu a v Grónsku se objevil až v průběhu 20. století. České země osídlil postupně v několika vlnách, zejména v 60. a 80. letech 20. století. Dnes se částečně tažné kvíčaly u nás zdržují celoročně a pravidelně tady i hnízdí. Mají rády aleje, remízky, prosvětlené lesy, ale nevyhýbají se ani starým zahradám a parkům.

Kvíčaly jsou poměrně družní ptáci. Žijí pospolu, mnohdy ve větších hejnech. Ta mohou na podzim, kdy k nám přilétají populace ze severu (zároveň část naší populace odlétá k jihu), čítat i tisíce jedinců. Podobně pospolu i hnízdí. V kvíčalí kolonii můžeme nalézt 30, ale i 50 hnízd. Ať již na starých vrbách, olších a nebo i borovicích. Kvíčala splétá své hnízdo vysoko na stromě. Velice pečlivě a bytelně z různých stébel a tenkých větviček, které zevnitř ještě navíc vymazává hlínou a nebo třeba kravinci.

Samička klade koncem dubna do hnízda čtyři až šest modrozelených a jemně skvrnitých vajíček. Za příhodných podmínek kladou kvíčaly i druhou snůšku v červnu. Na vejcích sedí pouze samička, inkubační doba činí asi 12 dnů. Péči o potomstvo však zajišťují oba rodiče. Mláďata rostou velice rychle, takže již asi za dva týdny jsou schopná opustit hnízdo. Rodiče však mláďata ještě po několik dalších týdnů přikrmují.

Na jídelníčku drozda kvíčaly je především hmyz, ale i plži, mlži a červi. Na podzim a v zimě si ptáci rádi pochutnají na různých bobulích i na sladkém ovoci. Ke krmítku je přilákáte například jablkem. Zvláštní zálibu mají v dužnatých bobulích, např. jeřábu a nebo dokonce jalovce. V minulosti byl tento krásný pták loven, dnes je již naštěstí hájen celoročně.