Pro dlaska tlustozobého je typický velice silný kuželovitý zobák, kterým dokáže rozlousknout i ty nejtvrdší pecky třešní a nebo švestek. Na jejich jádrech si totiž s oblibou pochutnává. Stisk jeho zobáku je neobyčejně silný, bez přehánění jej lze považovat za mimořádně účinný louskáček. Přepočteno na tlak - dlask tlustozobý dokáže vyvinout stisk odpovídající až 45 atmosférám.

Velká hlava a krátký ocas jsou pro pěnkavovité typické. Peří je pestře zbarvené, velké rozdíly jsou v šatu samečků a samiček. Šat je rezavohnědý až béžový, modročernými křídly dlask tlustozobý trochu připomíná křídla sojky obecné (Garrulus glandarius). Za letu jsou velice nápadné bílý konec ocasu a bílé pásky na křídlech. Mladí ptáci mají tečkované břicho a hruď šedožlutého zbarvení. Záda jsou kaštanově hnědá.

Dlask tlustozobý (Coccothraustes coccothraustes) je sice ostražitým ptáčkem, přesto se jedná o tvora docela nebojácného, který se nebojí přiblížit do blízkosti lidských příbytků ani člověka. Svůj čas tráví většinou vysoko v korunách stromů, po zemi, kam se často vydává za potravou, poskakuje. Jeho let je rychlý a plavný vedený v plochých vlnovkách.

S dlaskem tlustozobým se můžeme nejčastěji setkat v listnatých a nebo smíšených lesích s dostatečným zastoupením dubů, buků, jasanů či habrů. Nevyhýbá se ani parkům a zahradám. Především v zimním období, kdy s oblibou přilétá omrknout krmítko, zda-li by v něm nenašel také něco na zub.

Jídelníček dlaska tlustozobého je velice pestrý. Svým silným zobákem louská pecky a semena nebo i pupeny, pochutnává si ale i na hmyzu. Ulovit a rozlousknout dokáže i brouky s tím nejtvrdším brněním. Nejčastěji si pochutnává na semenech hlohu, javoru, habru, ale i tisu, svídy, jeřábu a nebo na jádrech slivoní či třešní. Ale oklovat dokáže i plody jabloní a hrušní, čímž ne vždy budí sympatie u zahrádkářů.

Svá hnízda si dlasci stavějí vysoko v korunách listnatých stromů. Je neuměle spleteno z drobných větviček a kořínků či stébel tuhých trav. Rozhodně se nejedná o žádné precizní stavby. Vždy je ale velice pečlivě zamaskováno, takže je velice těžké jej objevit. Uvnitř je hnízdo vystláno měkkým mechy a lišejníky, ale také ovčí vlnou, vlasy či koňskými žíněmi. Dlasci dokáží sesbírat neuvěřitelné množství hebkého materiálu.

Občas si dlasci stavějí hnízda v malých koloniích. Samička snáší do hnízda v dubnu nebo v květnu 4 až 6 světlých vajíček modrošedé barvy s šedohnědými až černými skvrnami. Snůšku po dobu 11 až 14 dnů zahřívá především samička, zatímco sameček ji krmí. O výchovu drobotiny se pak vzorně starají oba rodiče. Krmí ji hmyzem a polozralými semeny rozdrcenými ve voleti.

Mláďata opouštějí hnízdo po asi 14 dnech, svými rodiči jsou přikrmována ještě dalších asi 30 dnů. Rodina se pohromadě drží ale až do srpna. Pohlavní dospělosti dosahuje dlask asi v jednom roce života, ve volné přírodě se může dožít i více než 10 let.

Dlask tlustozobý zpravidla hnízdí jednou ročně, ale za příhodných podmínek může i u nás zahnízdit dvakrát do roka. Jedná se o druh částečně tažný. Část našich dlasků odlétá na zimu do jihozápadní Evropy, naopak k nám přilétají jedinci ze severu. Část našich dlasků tady ale zůstává celoročně. Jsou to takoví ptačí tuláci naší krajiny, kteří se od svého hnízdiště dokáží zatoulat na velké vzdálenosti.

Zpěv dlasků tlustozobých je tichý a nenápadný, jde o směsici vrzavých tónů "ciks" nebo "citt" prokládaných cvakáním a syčením, kterým se ozývají i za letu. Samičky zpívají o něco lépe než samečci. Zpěv ale není rozhodně silnou stránkou dlasků. Avšak to jim nebrání v tom, aby nezačali zpívat již v předjaří, zpravidla někdy na konci února.

Areál rozšíření dlasků tlustozobých zahrnuje především střední a východní Evropu, sever Afriky a Asii až po Japonsku. V západní Evropě je jeho výskyt spíše ostrůvkovitý. Zcela chybí na Islandu a v severních částech Skandinávie. U nás se dlask tlustozobý objevuje od nížin až po horské polohy hřebenů Jeseníků a Krkonoš. Na takto rozsáhlém území vytvářejí řadu geografických ras.