| Poslední aktualizace: 23.1.2026 |
|
Treking > Příroda > Magmatická provincie Dekkánské trapy (Deccan Traps) jako spoluviník vyhynutí dinosaurů?
Magmatická provincie Dekkánské trapy (Deccan Traps) jako spoluviník vyhynutí dinosaurů?Dekkánské trapy byly pouze spoluviníkem masového vymírání na konci druhohor28.12.2025 | Otakar Brandos, ilustrace AI
Dekkánské trapy (anglicky Deccan Traps) jsou rozsáhlou magmatickou provincií ve střední a západní Indii. Dekkánské trapy jsou jedním z největších známých sopečných útvarů na Zemi, mají podobu obří štítové sopky. Tato magmatická provincie se formovala na konci křídy, tedy na přelomu druhohor a kenozoika v rozmezí 66,25 až 65,6 miliónů let. Záznam této události je dobře patrný na hranici K-Pg (křída a paleogén, nejstarší období kenozoika a třetihor).
|
|
|
Dekkánské trapy jsou tvořeny rozsáhlými vrstvami utuhlého bazaltového čediče s mocností až dvou kilometrů. Eroze způsobila, že dnes tato provincie pokrývá plochu asi 500 000 čtverečních kilometrů a hornina dosahuje objemu asi jednoho miliónů krychlových kilometrů. Avšak v době svého vzniku pokrývaly Dekkánské trapy (trapy jsou odvozeny ze švédského slova trapp - schody) území o rozloze si 1 500 000 čtverečních kilometrů. To zhruba odpovídá poloviční rozloze dnešní Indie. Provincie, za jejímž vznikem zřejmě stojí Réunionský horký bod, se dělí na čtyři podooblasti - Deccan, plošina Malwa, Mandla Lobe a plošinu Saurasthran. Vznik Dekkánských trapů se kryl s velkým vymíráním na konci druhohor a dlouhou dobu byl považován za hlavní příčinu vyhynutí dinosaurů na konci křídy. S touto myšlenkou přišli geologové prvně v roce 1972. Indické Dekkánské trapy se na jednu dekádu staly hlavním podezřelým z vyhubení dinosaurů a až 75 % ostatních živočišných druhů.
Tato hypotéza byla přijímána až do doby objevu impaktního kráteru Chicxulub o průměru asi 180 km na pomezí poloostrova Jukatán a Mexického zálivu, který vyhloubila dopadnuvší planetka Chicxulub a průměru okolo 15 kilometrů před 65,6 milióny lety, a iridiové anomálie na rozhraní K-Pg. Tu objevili na začátku 80. let 20. století američtí vědci Walter Alvarez a Luis Alvarez. Iridium je vzácný prvek vyskytující se buď hluboko v bazaltovém plášti a nebo v kosmických projektilech, asteroidech. A v iridiové anomálii je koncentrace iridia zvýšena asi 160×. Začátek vzniku Dekkánských trapů je dnes datován zhruba čtvrt miliónů let před dopad asteroidu Chicxulub. Přestože sopečná událost trvala poměrně dlouho, 600 až 800 tisíc let, nejintenzivnější fáze magmatických výlevů trvala zřejmě méně než 30 000 let. Intenzivní sopečná činnost měla výrazný vliv na tehdejší klima a tudíž i na ekosystémy, které byly vyladěny doslova na ostří nože. Stačila drobná změna a ekosystémy se mohly zhroutit. Z fosilního záznamu té doby je již dobře patrný enviromentální stres a stopy počínajícího masového vymírání.
Obrovské množství plynů, především oxidu siřičitého, a prachu uvolněných do atmosféry měly patrně za následek pokles průměrné globální teploty až o dva stupně (v maximu činnosti po dobu až 30 000 let dokonce o pět stupňů), kyselé deště a výrazné okyselení oceánů a následnou anoxií. V době rozhraní K-Pg se globální teplota vrátila na původní úroveň. To naznačuje, že Dekkánské trapy nebyly hlavní příčinou masového vymírání na konci křídy. Dlužno dodat, že někteří badatelé zcela popírají jakýkoliv vliv Dekkánských trapů na masové vymírání na konci křídy. To se však těžko obhajuje ve světle poznatků o Sibiřských trapech, které stály za největším masovým vymíráním v historii Země - za tzv. permským vymíráním na konci prvohor. Za hlavní příčinu konce dinosaurů je dnes všeobecně považován dopad asteroidu Chicxulub, byť se najdou vědci popírající dopad planetky jako hlavní příčinu masového vymírání K-T. Dopadu asteroidu Chicxulub patrně o 2 000 až 5 000 let předcházel dopad meteoritu Boltyš, který byl v roce 2002 objeven na území Ukrajiny, takže za masovým vymíráním K-T mohlo stát několikero impaktů a nebo časový souběh vícero událostí. Globálních událostí stojících za vyhynutím dinosaurů i řady dalších linií živočichů, které tak mohou být mnohem četnější a složitější, než se doposud z neúplných poznatků soudilo.
Přestože vulkanická událost formující Dekkánské trapy nebyla největší událostí svého druhu v dějinách planety Země, značně ji předčila vulkanická událost formující Sibiřské trapy (více v samostatném článku), přesto tato událost výrazně převyšuje vše, co známe z období lidských dějin. Přesto však i "obyčejné" sopečné události mnohem menšího rozsahu, např. sopka Pinatubo v roce 1991, Krakatoa v roce 1883 a nebo Tambora v roce 1815, ukázaly, že sopky jsou schopné, přinejmenším krátkodobě, výrazně ovlivňovat zemské klima. Například Tambora měla na svědomí rok bez léta, kdy uprostřed léta 1816 se v USA vyskytly mrazy, a nebo sopka Pinatubo způsobila měřitelný pokles průměrné globální teploty o 0,3 °C. A to byly události nesouměřitelné s formováním Dekkánských trapů. Tato i další zjištění tak názorně dokládají, že sopečná činnost a nebo dopad planetky mohou mít na následek globální katastrofu a masové vymírání. Použité zdroje
Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe,
Líbil se vám tento článek? |
|