Asteroid Chicxulub a úplně poslední den vlády dinosaurů na přelomu druhohor a kenozoika

Přesto život jak jej dinosauři na sklonku křídy znali byl téměř u konce. Odtikávaly poslední hodiny druhohor, které se během krátkého okamžiku měly překlopit do další éry zvané kenozoikum (třetihory a čtvrtohory). Stejně tak odtikávaly poslední hodiny kralování dinosaurů. Hrozba nespočívala nikde v nitru Země, hluboko pod nohami, nespočívala ani na povrchu. Smrtelná hrozba viselo zatím ještě vysoko nad hlavami, v temných a mrazivých kosmických prostorách mezi Měsícem a Zemí. Tam kdesi ve vzduchoprázdnu. Před ani ne dvěma dny se totiž okolo Měsíce prosmýkl kosmický vetřelec, planetka o průměru asi 15 kilometrů. Svědek mohutné kosmické srážky z doby před asi 100 milióny lety, která se odehrála v hlavním pásu planetek mezi planetami Mars a Jupiter.

Smrtonosná planetka, která dostala jméno Chicxulub, mířila přímo k Zemi, nabrala směr do prostoru Mexického zálivu a poloostrova Yucatán. V kosmických měřítcích byl Chicxulub v podstatě prcek. Vždyť v době archaika (prahor) byla Země spolu s Měsícem vystavena tzv. těžkému kosmickému bombardování, při kterém měla dopadající tělesa až o řád větší rozměry. Na Měsíci máme z té doby ohromné bazény moří. Ano, moře jako Mare Imbrium, Mare Serenitatis, Mare Crisium či Oceanus Procellarum jsou obřími impaktními krátery z doby archaika, jejichž mohutné bazény byly posléze zality horkým magmatem prodravším se na povrch z hlubin Měsíce.

Účinky dopadu planetky a kráter Chicxulub

Asteroid Chicxulub se blíží. Toto těleso složené z uhlíkatých chondritů (má průměr asi 15 kilometrů a objem asi 2 600 km³) vniká do zemské atmosféry pod poměrně strmým úhlem 45° až 60°. Atmosféra však takto ohromné těleso nedokáže zabrzdit. Chicxulub (Ďáblovy rohy) dopadá na povrch a do oceánu a v okamžiku hloubí Chicxulubský kráter (čti čikšulubský) o průměru asi 180 kilometrů a hloubce přes devět kilometrů (tento kráter, jehož stopy na zemském povrchu nalezneme dodnes, objevil v roce 1978 geofyzik Glen Penfield, který v této oblasti vedl geologický výzkum pro mexickou naftařskou společnost Pemex). Energie uvolněná při dopadu odpovídala asi 100 teratunám TNT (100 000 miliard tun, tedy 10¹⁴ tun)! Teplota v místě dopadu dosahovala 8 000 °C až 20 000 °C a tlak 100 000 až 250 000 atmosfér (25 GPa).

Během zlomku sekundy bylo z místa dopadu vyvrženo na 200 tisíc krychlových kilometrů (!) hornin, teplotní šok vyvolá "ohnivý déšť" až do vzdálenosti přes 1 500 km i odpaření ohromného množství vody. Do atmosféry uniká také ohromné množství prachu, který (mimo jiné) obsahuje velké množství iridia. Iridium dnes geologové nacházejí ve vrstvě zvané KT hranice, která odděluje druhohory od kenozoika. Tuto vrstvu popsal v 80. letech minulého století americký geofyzik Luis Walter Alvarez.

Z místa dopadu se nadzvukovou rychlostí (odhaduje se, že rázová vlna mohla dosáhnout rychlosti až 4,5 km/s, tedy 13násobek rychlosti zvuku) šíří tlaková vlna, která je doprovázena tepelnou vlnou. Ta zapaluje i spaluje vše živé stojící jí v cestě. A k tomu se přidává megatsunami vysoká až 1,5 km i nepředstavitelně silné zemětřesení dosahující 11. stupně Richterovy škály. Toxické plyny, které se během výbuchu uvolnily, dusily vše živé a následně byly příčinou ničivých kyselých dešťů.

Všechny tyto jevy měly za následek okamžitou smrt naprosté většiny dinosaurů v okruhu až několika tisíc kilometrů. Ti dinosauři, které nezabila ani tlaková vlna, tepelný šok, tsunami ani ohnivý déšť způsobený rozžhavenými úlomky vyvrženými při dopadu a vracejícími se na zemský povrch, mohli ještě krátkou dobu přežívat. Avšak v důsledku dopadu planetky došlo k naprostému zhroucení ekosystémů, obloha se zatáhla mraky kouře a prachu, rostliny nebyly schopny fotosyntézy, silně se ochladilo a nastala globální zima.

Nová příležitost v kenozoiku

Tato globální zima a tma mohly trvat až 30 let. Do doby, než se atmosféra dostatečně pročistila, prach se usadil a sluneční paprsky opět mohly dopadat až na zemský povrch. Tato globální katastrofa na konci křídového období zahubila až 96 % druhů mořských živočichů a až 70 % suchozemských druhů. Dopad planetky Chicxulub byl pravděpodobně také příčinou výrazného zintenzivnění aktivity sopek v prostoru dnešní Indie (Dekkánské trapy) i středooceánských hřbetů. Skončila tak jedna éra, éra dinosaurů, a otevřel se prostor, příležitost pro nové druhy. Právě začala nová éra, éra savců. Ještě však bude trvat milióny let, než se na Zemi objeví gigantičtí savci, největší savci, které kdy naše planeta uzřela.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.