Ciconia ciconia (čáp bílý) z čeledi Ciconiidae

Čáp bílý (Ciconia ciconia; Linné, 1758), atlas ptáků České republiky

Čáp bílý (Ciconia ciconia), slovensky bocian biely, je velkým druhem brodivého ptáka z řádu brodiví (Ciconiiformes) a z čeledi čápovití (Ciconiidae). Čápa bílého pozná zajisté každý již od dětství, neboť je předmětem ilustrací nesčetných dětských knížek. Jedná se o jednoho z největších ptáků žijících u nás. Vždyť rozpětí jeho křídel dosahuje 180 až 220 centimetrů a délka těla 95 až 110 cm. Hmotnost čápa bílého se pohybuje v rozmezí 2,3 až 4,4 kg.

Čápa bílého prvně vědecky popsal a zařadil švédský přírodovědec C. Linné v roce 1758. A jak již druhové jméno naznačuje, převažujícím zbarvením jeho peří je bílá. Jen letky křídel a velké krovky mají černé zbarvení. Typické zbarvení mu dodává i červeně zbarvený zobák a dlouhé brodivé nohy. Za letu jej poznáme také snadno. Narozdíl od podobně vyhlížejících siluet volavek s esovitě prohnutým krkem totiž čáp létá s krkem nataženým.

Čáp bílý osídlil celou Evropu vyjma Skandinávie a Britských ostrovů. Objevuje se ale i v západní a střední Asii a také v severozápadní Africe. A od 70. let 20. století žije také menší populace v Jižní Africe. Jeho rozšíření je ale většinou ostrůvkovité. Přednost dává otevřené krajině s rozsáhlými loukami, poli a mokřinami. Naopak se vyhýbá hlubokým lesům, vysokým horám a také výrazně suchým oblastem, kde by nenašel dostatek vhodné potravy.

Co je potravou čápa? V době nouze se spokojí i s červy. Méně často loví plazy, ryby a plže, občas slupne nějaké to ptačí vejce a nebo mršinu. Myslivci jej viní z toho, že dokáže pozřít i nějakého toho neopatrného mladého zajíčka či králíka. Největší část jeho jídelníčku však tvoří hraboši a krtci. Ale také žáby a hmyz. Například v Africe rád sleduje hejna sarančat.

Svou kořist sbírá čáp bílý za pomalé chůze. Dokáže na ní ale také trpělivě vyčkávat. Ornitologové uvádějí četná pozorování, kterak čápi nepohnutě vyčkávají u nor hrabošů. Čáp bílý je tak užitečným ptákem, který je důležitý i pro zemědělce. Je proto katastrofou, ba spíše zločinem, že naše ministerstvo zemědělství povolilo plošné kladení jedu proti hrabošům (únor 2020). To může vážně ublížit nejen čápům, ale i dalším živočišným druhům, jejichž kořistí jsou hraboši.

Čápi bílí přilétají na svá hnízda v ČR již v polovině března (nejdříve samci). A letos, tedy v roce 2020, se první čápi u nás objevili již ve druhé polovině února. Někteří jedinci dokonce u nás na zimu zůstávají a k jihu vůbec neodlétají. Svá hnízda si tito užiteční opeřenci staví na komínech, střechách budov, na zlomených stromech i dalších vhodných stanovištích vysoko nad zemí.

Do teplých krajů čápi bílí odlétají již koncem letních prázdnin, kdy za den urazí 100 až 200 km (delší etapy překonává čáp během jarního tahu, kdy denně urazí 200 až 400 km). Při překonávání takovýchto velkých vzdáleností pomáhají čápům šetřit síly plachtění a termální stoupavé proudy vznikající nad prohřátou pevninou. Od nás čápi nejčastěji míří do střední či subsaharské Afriky. Někteří také ale třeba "jen" do Maroka a nebo do Izraele. A v posledních letech někteří z našich čápů zahnízdí i ve Francii a nebo na Pyrenejském poloostrově.

Při žádné z jarních návštěv Maroka jsem (i proto) neopomněl navštívit Marrákeš. Tam, na starých hradbách v jedné z ulic jižně od náměstí Djema el-Fna, byly (jsou) desítky a desítky hnízd, ze kterých se ozývalo typické klapání jejich zobáků. Nikdy a nikde jsem neviděl tolik čápů po hromadě. I když i u nás, nedaleko Hradce nad Moravicí, jsem jednou napočítal na jediné louce téměř padesátku čápů bílých.

Byl to každoroční a nezapomenutelný "marocko-ornitologický" zážitek. Naše památkáře by z toho sice asi ranila mrtvice, ale protože v Maroku je čáp posvátným ptákem, nikdo si jeho hnízda netroufne odstranit. A vlastně ani nechce. No a třeba tam v dalekém a voňavém městě Marrákeš žijí i někteří z potomků čápů z naší zemičky uprostřed Evropy. Takoví vzdálení příbuzní.

Na hnízdě se pár zdravívá typickým klapáním zobáků a záklonem hlavy. Čápi poprvé hnízdi asi v 5. roce života, pár si (obvykle) zůstává věrný po celý život. Pohlavní dospělosti čápi ale dosahují již ve 3. roce života. Asi si rádi prodlužují bezstarostný mládenecký život. Čápi se ve volné přírodě dožívají 8 až 10 let (některé zdroje uvádějí 14 let), nejstarší známý čáp bílý se dožil neuvěřitelných 27 let (některé zdroje opět uvádějí odlišné číslo - 34 let).

Samička do hnízda, které postupem času může dosáhnout průměru dva metry a hmotnosti až tunu, snáší 2 až 5 (max. 7) bílých vajíček, ze kterých se po asi 33 dnech inkubace klubou mláďata. Při sezení na vejcích se střídají oba partneři, stejně tak oba zajišťují péči o potomstvo. Péče o potomstvo je náročná a dlouhá. Mladí ptáci se totiž učí létat po 55 až 60 dnech po vylíhnutí a osamostatňují se až po nějakých 70 dnech. Na nohy se mladý čáp prvně staví až po dvou týdnech a po 25. dni života již na hnízdě povětšinou stojí.

U nás je populace čápa bílého považována za stabilní. Ohrožená je přehnanou chemizací zemědělství a nevhodnými zásahy člověka do krajiny.