Někteří jedinci bzučivky zlaté mají modrozelené až fialově zelené zabarvení, měděně narudlé a nebo dokonce smaragdově zelené zabarvení. Velké a blízko posazené oči, které se na temeni téměř dotýkají, mají červenou barvu. Složená křídla sedící mouchy směřují deltovitě dozadu.
Bzučivka zlatá "neobšťastňuje" svou přítomností pouze nás, Středoevropany, ale také obyvatele téměř celé Evropy. A dokonce i Rusy a původní národy až daleko za Uralem - na Sibiři. Objevuje se v kulturní krajině, ale nejvíce si oblíbila krajinu v blízkosti lidských sídel. V naší krajině se objevuje od dubna až do září. Podobným a blízce příbuzným druhem je bzučivka zelená (Lucilia sericata).
Čtěte také: Kněžice chlupatá: Lesní mlsoun hodující na sladkých plodech
Bzučivku zlatou nalezneme spolehlivě v blízkosti všeho nevábného a smrdutého - na exkrementech, na mršinách, ale i na hnijících odpadech a zahnívajícím bahně. Občas se bzučivka zapomene a usedá i na poněkud voňavější podklad v podobě květů různých rostlin. Musí to být ale květy značně aromatické.
Přestože vývoj bzučivky zlaté je, podobně jako u jiných druhů much, velice rychlý a během roku vyvádí mnoho generací, k jejímu přemnožení v přírodě nedochází. Postarají se o to především zpěvní ptáci, kteří pochytají kvanta těchto všudypřítomných tvorů. Pěvcům pak vydatně pomáhají v redukci tohoto obtížného hmyzu i mnohé druhy hmyzích dravců. Prostě každý živočich má v přírodě své místo.