Bzučivka zlatá (Lucilia caesar) není výjimkou. Je to otravný druh
mouchy. Přestože je to druh poměrně pěkný a krásně zbarvený. Bzučivka zlatá dorůstá
délky 8 až 12 mm (tělo 6 - 11 mm), hruď i zadeček je kovově zeleně zabarven a na slunci
se nádherně leskne. Jako nějaké brnění.
Někteří jedinci bzučivky zlaté mají modrozelené až fialově zelené zabarvení, měděně
narudlé a nebo dokonce smaragdově zelené zabarvení. Velké a blízko posazené oči, které
se na temeni téměř dotýkají, mají červenou barvu. Složená křídla sedící mouchy směřují
deltovitě dozadu.
Bzučivka zlatá "neobšťastňuje" svou přítomností pouze nás, Středoevropany, ale také obyvatele
téměř celé Evropy. A dokonce i Rusy a původní národy až daleko za Uralem - na Sibiři. Objevuje
se v kulturní krajině, ale nejvíce si oblíbila krajinu v blízkosti lidských sídel. V naší krajině
se objevuje od dubna až do září. Podobným a blízce příbuzným druhem je bzučivka zelená
(Lucilia sericata).
Bzučivku zlatou nalezneme spolehlivě v blízkosti všeho nevábného a smrdutého - na
exkrementech, na mršinách, ale i na hnijících odpadech a zahnívajícím bahně. Občas se
bzučivka zapomene a usedá i na poněkud voňavější podklad v podobě květů různých rostlin.
Musí to být ale květy značně aromatické.
Přestože vývoj bzučivky zlaté je, podobně jako u jiných druhů much, velice rychlý
a během roku vyvádí mnoho generací, k jejímu přemnožení v přírodě nedochází. Postarají
se o to především zpěvní ptáci, kteří pochytají kvanta těchto všudypřítomných tvorů.
Pěvcům pak vydatně pomáhají v redukci tohoto obtížného hmyzu i mnohé druhy hmyzích
dravců. Prostě každý živočich má v přírodě své místo.