Jednoleté plodnice jsou kloboukaté, vzácněji polorozlité. Klobouk houby má polokruhovitý až lopatkovitý tvar, ostrý okraj, obvykle bývají řazeny střechovitě nad sebou, do delších řad a nebo navzájem částečně srůstají. Šířka klobouku se pohybuje mezi 20 až 80 milimetry. K substrátu přirůstá tato houba bokem. Mladé plodnice jsou bělavě, okrově a nebo šedě zbarveny. Na povrchu mají chloupky nebo štětinky. Starší plodnice postupně olysávají a tmavnou, vnější soustředné pásy se barví do okrově hnědých, fialkově hnědých až tmavě hnědých tónů.
Rourky na spodní straně klobouku bránovitce dvoutvarého jsou 1 až 4 mm dlouhé, s hranatými (v mládi) až zubatě potrhanými (ve stáří) póry, které jsou u mladých plodnic fialové až purpurové, u starých plodnic hnědnoucí. Tenká jednovrstvá dužnina je pružná, kožovitě tuhá, bělavá až okrová, má nevýraznou vůni. Válcovité výtrusy mají v průměru 6 až 8 × 2 až 2,5 µm, výtrusný prach má bílou až smetanově nažloutlou barvu.
Bránovitec dvoutvarý roste u nás poměrně vzácně, od května do listopadu, za příznivých podmínek celoročně. Nejčastěji na větvích a kmenech listnáčů, na odumřelém dřevě buků, habrů, dubů, osik, bříz a lísek, od nížin až po horské polohy. Na Slovensku je bránovitec dvoutvarý považován za hojnou houbu, u nás byl do roku 2024 zařazen v Červeném seznamu mezi ohroženými druhy hub.
Bránovitec dvoutvarý je zaměnitelný za bránovitec jedlový (Trichaptum abietinum) rostoucí na tlejícím dřevě jehličnanů. Dalším rozlišovacím znakem je dužnina, která je na řezu dvouvrstvá na rozdíl od jednovrstvé dužniny bránovitce dvoubarvého. Z houby byla izolována řada bioaktivních látek s antimikrobiálními účinky vůči řadě grampozitivních bakterií. Z houby byl například extrahován biformin, jedna z prvních látek antibiotických vlastností, která kdy byla z dřevokazných hub získána.