Blatky patří vzrůstem k menším druhům borovic, dorůstají v průměru výšky mezi 10 až 20 metry a rostou velice pomalu. Mají jediný přímý kmen a úzkou korunu, husté větvoví, za příhodných podmínek pravidelný a kompaktní kuželovitý tvar, čehož někteří zahradníci využívají k pěstování "bonsají". Dřevo je velice odolné vůči vlhku a tvrdé, netrpí nemocemi. Blatky se u nás patrně objevily již v době boreálu.
Rozpraskaná, šupinatá borka má šedočernou barvu. Pupeny jsou rezavě zbarvené, úzce vejčité, produkují množství pryskyřice. Jejich tuhé a 3 až 8 cm dlouhé, sytě zelené a na koncích tupě špičaté jehlice vyrůstají ve svazečcích po dvou, přiléhají k větvím, po okrajích jsou jemně pilovité. Samičí šištice dlouhé až 4 cm mají fialovou barvu, samčí (dlouhá jen asi 1 cm) pak barvu oranžovou. Po oplození z nich vyrůstají vejčité šišky s množstvím blanitých semínek.
Borovice blatka má specifické ekologické nároky, roste výhradně na blatech. Má ráda kyselé a zamokřené půdy a výslunná stanoviště. Na přechodových rašeliništích a vrchovištích, obvykle ve středních horských polohách. U nás roste tento středoevropský endemit jen roztroušeně na vhodných lokalitách. Na Moravě (resp. ve Slezsku) roste jen na jedné lokalitě, kterou je NPR Rejvíz v Hrubém Jeseníku. Z Vysočiny je známá také jen z jedné oblasti, a to z okolí Velkého Dářka. Největší porosty se pak objevují v západních Čechách v Krušných horách, Slavkovském lese, na Šumavě i v Českém lese, v pohořích Smrčiny a nebo Novohradské hory, nalezneme ji i v Třeboňské pánvi.
Odborníci se dodnes neshodují na taxonomickém zařazení blatky. Někteří ji považují za hybrid borovice lesní (Pinus sylvestris) a borovice pyrenejské (Pinus uncinata subsp. uncinata), jiní ji považují za produkt hybridizace borovice kleč (Pinus mugo) s borovicí lesní.
