Pochva horního listu je nevýrazná, jazýček tupý, čepele ploché. Čepele listů jsou drsné, lysé, tupý jazýček po stranách zoubkatý. Válcovitý lichoklas je asi 1 mm široký a 6 až 20 cm dlouhý, 3 až 3,5 mm dlouhé klásky jsou bez osin a krátce ostnité, podlouhlé, blanité plevy s osinou jsou asi 2× delší než pluhy.
Bojínek luční kvete od května / června do srpna / září, květenstvím je válcovitý lichoklas šedozelené barvy, při ohybu není laločnatý. Plodem je bělavá až béžová obilka vejčitého tvaru. Tato hojná travina je zaměnitelná za některé podobné druhy bojínků, např. za bojínek tuhý (Phleum phleoides), bojínek švýcarský (Phleum rhaeticum) nebo bojínek hlíznatý (Phleum bertolonii).
Bojínek luční dává přednost mírně vlhkým loukám a pastvinám, najdeme jej ale i na mezích, podél lesních okrajů a remízků, na březích rybníků, křovinatých stráních a na dalších stanovištích. Od nížin až do podhůří. Často bývá přiséván do pícninových porostů, pro které se využívá i řada vyšlechtěných odrůd, dobytek jej přijímá velice dobře. Zmínku si zaslouží i skutečnost, že tato travina je jednou z nejvyhledávanějších žírných rostlin zelenavě žlutých housenek okáče bojínkového.
