Bělopásek tavolníkový (Neptis rivularis, také Neptis coenobita)
je poměrně velký motýl, se kterým se setkáme jen zřídka. U nás se s bělopáskem tavolníkovým totiž
můžeme potkat jen v jihočeské rybniční pánvi kolem Zlaté stoky. Poněkud hojnější je na Slovensku.
Na Moravě je tento druh bělopáska považován od poloviny 20. století za vyhynulý.
Bělopásek tavolníkový je při zběžném pohledu zaměnitelný s poněkud větším bělopáskem
dvouřadým (Limenitis camilla). Má však jinak uspořádané bílé skvrny na předních
křídlech. Od bělopáska dvouřadého se dá také spolehlivě rozeznat díky příčnému bílému pruhu
na předních křídlech. Možná je i záměna s bělopáskem hrachorovým (Neptis hylas).
Bělopásek tavolníkový má tmavě hnědá až téměř černá křídla. Ta však postupně blednou,
jak se stírají šupinky na křídlech. Bělopásek tavolníkový má totiž velice křehká křídla.
Bílé skvrny na předních křídlech nejsou zarovnány do jedné řady, jako je tomu na zadních
křídlech. Rub křídel je rezavě hnědý s širokým pásem bílých skvrn.
Přestože bělopásek tavolníkový osídlil široký areál Eurasie od Francie až po Japonsko,
jeho výskyt je spíše lokální, byť místy může být hojný. Jeho vývoj je totiž vázán na tavolník
vrbolistý (Spiraea salicifolia), žírnou rostlinu jeho housenek. A ta roste pouze
podél vodních toků, na rybnících a v mokřadech. Dospělci však během dne zalétají i do poměrně
vzdálených lokalit, takže je třeba sledovat na xerotermních křovinatých stráních
Slovenského krasu aj.
U nás a na Slovensku se lze s bělopáskem tavolníkovým setkat od června do srpna.
Pouze v jedné generaci. Samička klade vajíčka jednotlivě na listy žírné rostliny.
Přezimuje housenka (v hibernakulu). Ke kuklení dochází až v jarních měsících, imaga
se líhnou od června do července podle kvality podmínek.
