Je tak otázkou, zda-li lze bažanta obecného ještě vůbec považovat za druh nepůvodní, protože striktně vzato, všechny druhy či téměř všechny druhy živočichů střední Evropy jsou nepůvodní. Naše krajina totiž po skončení poslední doby ledové (před asi 14 000 lety), kdy měla ráz chladné a suché bezlesé tundry, vycházela doslova z budu nula a byla postupně osídlována dnešními rostlinnými a živočišnými druhy…

Je pravdou, že bažanti byli do 19. století u nás chováni převážně v bažantnicích a do přírody byli vypouštěni těsně před hony. Avšak mnoho z nich tyto nelítostné honby přežilo a spolu s mnoha z chovů uniknuvších jedinců dalo základ divoké populaci dnešních bažantů, kteří jsou opravdovou ozdobou naší přírody. Vždyť bažant obecný, tento statný hrabavý pták, patří k nejpestřeji zbarveným ptákům v české přírodě. Životaschopnost divoké populace bažantů je ale i v odborných kruzích mnohdy zpochybňována, neboť i dnes jsou bažanti doplňováni z umělých chovů a v zimě jsou hojně přikrmováni.

Pestré zbarvení mají jen kohouti, slepičky a dorost mají nenápadné šedavé kropenaté zbarvení, aby při hnízděni a při péči o potomstvo unikly pozornosti přirozených nepřátel i oku člověka. Ne tak bažantí kohouti. Ti si pyšně vykračují na svých silných hrabavých nohách a celému světu dávají na odiv svá dlouhá a krásně zbarvená ocasní pera. A což teprve rudě zbarvená lysina kolem drobných zvědavých očí, okolo krku krásný bílý obojek a na hlavě peří barev duhy (zelenomodré až fialové) a kovového lesku. Tělo je pokryto peřím hnědavé až medové či slámové barvy.

Bažant obecný patří k poměrně velkým ptákům z řádu hrabaví (Galliformes) a čeledi bažantovití (Phasianidae). Kohouti mohou dosáhnout hmotnosti až 1,15 kg, délky 70 až 90 cm (bažantí slípka jen 55 až 70 cm a do 0,8 kg). Délka ocasních pér bažantích kohoutů může dosahovat až 45 cm. V době toku se bažanti ozývají svým nepřeslechnutelným chraplavým, kodrcavým "kerrkok" a hlasitě tlučou křídly, kdežto hřadující ptáci se ze stromů ozývají "geggeg geggeg". Podle některých zdrojů jsou bažanti schopní mezidruhového křížení např. s našimi původními tetřívky (Tetrao tetrix).

Bažanti u nás osídlili prakticky všechny biotopy. Od nížin až po horské oblasti do výšek okolo 900 až 1 000 metrů nad mořem. Přednost ale dávají spíše nižším a teplejším polohám v kulturní krajině s dostatkem remízků a křovinami, v nichž hledá úkryt před nepřáteli i před nepohodou. Většinu života tráví na zemi. Pouze při vyrušení a nebo v případě ohrožení vzlétají. Jejich let je velice hlučný a poněkud neohrabaný.

Bažanti hnízdí obvykle v květnu / červnu. Samička do mělkého důlku, jen slabě vystlaného stébly trav, snáší 8 až 12 šedozelených vajíček. Hnízda jsou obvykle ukrytá v hustých porostech trav, ale i na polích v porostech kulturních plodin či na okrajích remízků a křovinatých porostů. O sezení na vejcích se stará pouze bažantí slepička, polygamní kohouti o potomstvo nijak nepečují.

Po 23 až 24 dnech inkubace se líhnou malá kuřátka, které vodí výhradně slepice. Prvních 10 až 12 dní je pro kuřata nejkritičtějších. Právě v této době, než jsou schopna letu, dochází k jejich největším ztrátám a úhynu. Na matce zcela nezávislými se mladí bažanti stávají po 70 až 80 dnech od vylíhnutí. Podle vyhlášky je bažant hájen od dubna do září, v ostatních měsících jej lze lovit. Však také bažanti patří mezi nejoblíbenější lovnou zvěř u nás, ročně se uloví stovky tisíc kusů. V minulosti to bývalo až okolo dvou miliónů jedinců (před II. světovou válkou)…

Bažantí jídelníček je velice pestrý. Většinou jej asi považujeme za jakousi divokou slípku, která se živí zrním, různými semeny a nebo případně bobulemi či hlízami. Ve skutečnosti je bažant obecný všežravcem, který nepohrdne hmyzem, červy, ale ani měkkýši, hady a nebo drobnými savci. Na jejich jídelníčku jsou například hraboši, hotový postrach zemědělců. Zejména v posledních teplejších letech.