Batolec duhový (Apatura iris). Atlas motýlů ČeskaBatolec duhový (Apatura iris; Linné, 1758)10.2.2016 | Otakar Brandos
Batolec duhový (Apatura iris), slovensky dúhovec väčší, je nádherně zbarvený motýl z čeledi babočkovití (Nymphalidae) připomínající motýlí klenoty tropů. Batolci duhoví jsou hbití letci, kteří si oblíbili především světlé listnaté lesy pahorkatin až vrchovin, kde vystupují až do 1 200 metrů nad mořem. Je to jeden ze dvou druhů batolců, kteří u nás žijí. Druhým je batolec červený (Apatura ilia), nápadně zbarvený motýl menšího vzrůstu. Ve starší české literatuře je batolec duhový nazýván barvoměnka duhová. Základní zbarvení křídel batolců je tmavé s hnědým podkladem a bílými páskami a skvrnami, to se však při pohledu z boku výrazně mění díky nádhernému modrofialovému lesku. Rozpětí křídel tohoto nádherného motýla činí až 70 mm. Patří tak mezi naše největší denní motýly. U batolců duhových je nápadný pohlavní dimorfismus. Samičky jsou větší se světlejší kresbou, avšak postrádají onen typický modrofialový lesk. Motýli rádi vysedávají na blátivých cestách či na takových nevábnostech jako je trus (viz níže připojená fotografie). Kdo by to do takto nádherného motýla řekl… Čtěte také: Bělopásek topolový, jeden z našich největších denních motýlů Samička batolce duhového klade olivově zelená vajíčka na listy žírných rostlin. Především vrb. Housenka přezimuje ve třetím instaru a kuklí se až na jaře, zpravidla v měsíci červen. U nás žije batolec duhový samotářsky a značně roztroušeně. Mnohem hojnější je na Slovensku. Dospělci se živí mízou vytékající z poraněných stromů a nebo medovicemi mšic apod. Ačkoliv jsem batolce v přírodě zahlédl již mnohokrát, jen 2× se mi jej podařilo vyfotit. Již výše jsem psal, že je to hbitý letec. A také značně vrtkavý, který se podobně jako bělopásek topolový vydává v odpoledních hodinách ke korunám stromů, kde pak setrvává… Poprvé na Vihorlatě a podruhé až koncem srpna minulého roku se jeden takovýto jedinec s ošoupanými a olétanými křídly zastavil na návštěvu při zastávce autem na jednom lesním odpočívadle ve střední části Spišsko-gemerského krasu. Děcka měla hlad a dožadovala se svačiny. Podobně jako náš batolec. Shodou okolností se mi podařilo batolce fotografovat v místech, která ve své knize Motýli (SNDK, 1962) popisuje Josef Moucha po svém setkání z července 1951(!). "Můj" oblíbený autor knih o motýlech a autor vůbec první knihy o přírodě, kterou jsem před mnoha a mnoha lety dostal a jejíž zažloutlé stránky dodnes velice rád obracím. Další související články:+ Okáč bojínkový: Obyvatel pasek, křovinatých strání a luk+ Okáč pýrový (Pararge aegeria): Motýl, který si oblíbil lesní biotopy + Bělásek zelný, jeden z největších denních motýlů u nás + Babočka admirál (Vanessa atalanta) Diskuse k tomuto článkupřidat názor zobrazit celou diskusi
Občas je to mrcha líná, před pár lety jsme jeli na kolech z Bohdíkova na Severomoravskou chatu v Hanušovické vrchovině a ten pacholek si sedl na manželův dres a nechal se vyvézt až nahoru :-)
já příště napíši hbitý líný letec :-)
|
|