V mládí je klobouk anýzovníku vonného hlízovitý, u starých hub kopytovitý, 50 až 150 mm široký. Mladé plodnice jsou svrchu sametově hebké, oranžově hnědé až červenohnědé, ve stáří od místa připojení k substrátu postupně olysávající a černající, takže zůstává jen jasně zářivý prstenec na straně dorůstání houby. Svrchu je klobouk výrazně hrbolkatý, někdy i pásovaný. Víceleté plodnice anýzovníku často vyrůstají vedle sebe a nebo střechovitě nad sebou, mnohdy vzájemně srůstají.
Poměrně velké póry (1 až 2 na 1 mm) jsou hranaté, protáhlé, výrazně žlutavé až okrově hnědavé, ve stáří tmavnoucí. Dužnina mladých hub je měkká, později korkovitá až dřevitá, rezavě hnědá až tmavohnědá, má výraznou anýzovou vůni. Ta se zčásti uchovává i u starých hub. Charakteristická vůně po anýzu je tak významným rozlišovacím znakem této houby. Elipsoidní až válcovité výtrusy mají v průměru 7 až 10 × 3 až 4,5 µm, výtrusný prach má bílou barvu.
Anýzovník vonný roste v našich končinách po celý rok, nejčastěji na mrtvém dřevě jehličnanů, především smrků, méně často na pařezech borovic a nebo jedlí. Tato dřevokazná houba způsobující hnědou hnilobu rostě od u nás od nížin až po horské polohy, nejhojněji v pahorkatinách a v podhůří. S anýzovníkem vonným je zaměnitelná příbuzná trámovka plotní (Gleophyllum sepiarium), která je barevně podobná a má podobné ekologické nároky.
