Průvodce | Karpattreky | Horolezectví | Cykloturistika | Cestování | Lyžování | Příroda | Soutěže | Aktuality | Zajímavosti | Kalendář akcí | Napsat článek | E-shop | Více…
Kontakty  Cookies  Ceník inzerce  RSS 
Treking.cz Hledat
Poslední aktualizace: 18.12.2018 , svátek má
Reklama
Treking > Lyžování > Ski Lungau

Ski Lungau

Nejlepší lyžařská střediska v Rakousku

2.12.2015 | Tomáš Fries, foto Jiří Farkač

Zima je už opravdu za dveřmi a my pokračujeme v lyžařské krasojízdě v rakouských Alpách. Po oblastech Zillertal a Ski Amadé je tu další perla sjezdového lyžování - oblast Lungau. Najdete ji zhruba na půli cesty mezi Salzburgem a Villachem.

Katchberg z Ainecku

Jakýmsi těžištěm celé oblasti je městečko Mauterndorf s krásným starým hradem na skalnatém ostrohu. Celá oblast pod jedním skipasem zahrnuje čtyři střediska:

Katschberg - Aineck (16 lanovek a 70 km sjezdovek - 10 km modrých, 50 km červených a 10 km černých) s nástupními místy Katschberg (vrcholy Tschaneck 2 030 m n. m. a Aineck 2 220 m n. m.) a St. Margarethen (Aineck).

Čtěte také: Lungau: Zimní zážitky v Lungau

Grosseck - Speiereck (10 lanovek a 50 km sjezdovek - 26 km modrých, 17 km červených a 7 km černých) s nástupními místy Mauterndorf (Grosseck 2 066 m n. m.) a St. Michael im Lungau (Speiereck 2 411 m n. m.).

Fanningberg (6 lanovek a 30 km sjezdovek - 13 modrých, 7 km červených a 10 km černých) s nástupem ve Fanningbergu (Schwandhöhe 2050 m n. m.).

Katchberg, černá č. 3 zdola

Obertauern (27 lanovek a 100 km sjezdovek - 61 km modrých, 35 km červených a 4 km černých) s nástupem v Obertauern (Gamsleitenspitz 2 357 m n. m., Zehnerkarspitze 2 381 m n. m., Seekareck 2 217 m n. m., Seekarspitz 2 350 m n. m., Hundskogel 2 238 m n. m., Plattenspitz 2 293 m n. m. a Gurpitsch Eck 2 526 m n. m.).

Veškeré informace najdete na portále www.lungo.at. Pro sezónu 2015/16 stojí šestidenní skipas 223,50 € pro dospělého, 166 € pro mládež (16-18 let), 112 € pro děti (6-15 let) a 212,50 € pro seniory (nad 65 let), "pět ze sedmi" pak obdobně 215,50 € - 160,50 € - 108 € - 205 €. Nabízejí i předsezónní (18. 11. - 18. 12. 2015), mezisezónní (9. 1. - 29. 1. 2016) a posezónní (od 2. 4. 2016) slevy. Počítejte ještě se 2-5 € vratné zálohy na čipovou kartu. Provozovat lanovky hodlají do neuvěřitelného 1. května 2016.

Jak se tam dostanete? Jako společné východiště pro další cestu ke konkrétními místu ubytování jsem zvolil již vzpomínaný Mauterndorf:

  • Praha (D1, E55, D3) - České Budějovice (E55, A7) - Linz (A1) - Salzburg (A10) - St. Michael im Lungau (B96, B99) - Mauterndorf - 496 km, 6:23 h
  • Brno (D2) - Břeclav (50, B47) - Wilfersdorf (E461, B7) - Schrick (A5, S1, S2) - Vídeň (A2) - Neukirchen (S6, S36) - Judenburg (B317) - Scheifling (B96, B97, B95) - Mauterndorf 435 km 5:44 h

Ještě donedávna se i z Brna jezdilo přes Linz a Salzburg, ale nově postavená (a ještě ne úplně dodělaná) rychlostka S6 z Neukirchenu do Judenburgu časově zvýhodňuje tuto variantu. Cesty přes Vídeň se nemusíte obávat s výjimkou prvního týdne v únoru, kdy má Vídeň jarní prázdniny. Snad jen místo přes Břeclav bych spíš volil alternativu přes Mikulov a Poysdorf. A nezapomeňte na rakouskou dálniční známku, pro týdenní pobyt stačí ta desetidenní za 8,7 €. Ale teď vzhůru do hor!

Začněme střediskem Katschberg - Aineck (podrobnou interaktivní mapu lze nalézt na adrese www.katschi.at/pano, popis některých sjezdovek na www.snow.cz ). Jak už bylo řečeno, máte na výběr ze dvou nástupních míst, středisko je propojené, a tak se zdá, že je jedno, odkud vyrazíte. Pokud bych mohl radit, je dobré to zvážit. Jednoduše řečeno, ze St. Margarethenu (1 066 m n. m.) to budou mít blíž ti, co vyhledávají spíše méně náročné svezení, Katschberg (1 641 m n. m.) je pro ty náročnější. A tak u něj zůstaneme.

První, čeho si všimnete, je, že silnice do obce Katschberg vede nějak moc do kopce. Koneckonců není se co divit, leží přece výš než naše nejvyšší hora Sněžka. Velké parkoviště ještě před začátkem obce se zdá jaksi mimo, ale netřeba se bát, i když se z něj musí ke sjezdovkám malý kousek popojít. Pak se nejprve svezete po části modré sjezdovky č. 2 k dolní stanici čtyřsedačky "Königswiesenbahn", vyjedete nahoru a přejedete k dolní stanici šestisedačky "Tschaneckbahn".

Aineck z  Katchbergu

Opět vyjedete nahoru a to už vám všechny sjezdovky kopce Tschaneck leží u nohou. Je to takové táhlé úbočí protkané téměř výhradně červenými sjezdovkami klikatícími se mezi lesíky a vy se právě nacházíte na jednom z jeho okrajů. Dopravu ve střední části zajišťují další lanovky - čtyřsedačka "Sonnalmbahn" a šestisedačka "Gamskogelexpress". Na opačné straně úbočí jsou pak už jen dva kotváče - "Freiberglift" a "Sonnleitenlift".

Červené sjezdovky s čísly 4 až 14 se potkávají, kříží a zase rozcházejí a samozřejmě umožňují přejíždět z jedné lanovky na druhou. Nejpoklidnější částí je druhá strana úbočí (sjezdovky č. 10, 12 a 14). Pokud nemáte zásadní výhrady vůči kotváčům, tak to je ideální místo pro lyžování, když už je všude plno lidí, nebo v předjaří po poledni, když už je to jinde rozježděné.

Celé úbočí je svah obrácený k jihovýchodu, a tak při slunečném počasí mohu jen a jen doporučit posezení na terase hospody Gamskogelhütte, kde nachytáte taky trochu toho bronzu, aby to nebylo jen samé pachtění se po sjezdovkách. A k tomu si můžete dát vydatnou sýrovou polévku nalitou do vykotlaného bochníku chleba, o které jsem už kdysi také psal.

Nakonec jsem si jako třešničku na dortu nechal nádhernou sjezdovku č. 3 podél již vzpomínané šestisedačky "Tschaneckbahn". Je oficiálně vedená jako černá, ale nemusíte se jí obávat. Je to spíš taková ostřejší červená, ale hlavně hodně široká, přehledná a bez výraznějších terénních nerovností. Díky tomu vydrží dlouho v dobré kondici i v teplejším předjaří. Tu si určitě nenechte ujít! Je 1 750 m dlouhá a byly časy, kdy jsem ji dokázal sjet "na jeden zátah".

Za dobré viditelnosti budete mít před očima po celou dobu lyžování na úbočí kopce Tschaneck sjezdovky protějšího kopce Aineck. K dolní stanici jeho lanovky se dostanete po modrém traverzu označeném "B" a počítejte i s úsekem, který budete muset zdolat odstrkáváním hůlkami nebo bruslením. Poté vás čeká na cestě nahoru stará nekrytá trojsedačka, řádně dlouhá a v horních partiích kopce bičovaná větrem, pokud je počasí tohoto druhu.

Katchberg, Gamskogelhutte

Odměna však bude sladká, ovšem jen pro milovníky náročného lyžování. Černá sjezdovka č. 11a je prezentována jako nejprudší v Rakousku, prý se stoprocentním sklonem. Když jsem to četl poprvé, tak mi to nějak nehrálo, vždyť sklon může být nanejvýš 90°, ale to se stupni nemá nic společného. Oni to berou jako poměr odvěsen v pravoúhlém trojúhelníku, takže skutečný úhel sklonu je 45°. Ve skutečnosti vám to připadá spíš jako 60°, ale to jsou ty osobní pocity…

A u těch pocitů zůstaneme. Po výstupu z lanovky je asi padesátimetrový velmi mírný úsek, který končí na hraně, kde se vám naplno otevře pohled na ten padák před vámi. Hodně lyžařů v tomto okamžiku zakolísá, ale to už je stejně pozdě, protože cesta zpátky nevede. Nemá cenu tady otálet, takže se přímo nabízí citát ze Saturnina - "neprodlužujte svá muka, doktore, a hop". Tedy ne hop jako ve smyslu skočit, ale prostě jeďte.

Nakonec zjistíte, že to zas tak hrozné není. Sjezdovka je totiž široká a poměrně rovná, takže tu není problém s údržbou. Potíž je spíše v tom, že bývá hodně zdusaná až ledovatá, a to pro nás méně zdatné a odvážné představuje větší či menší sešoupávání po hranách lyží, což není nikterak pohledné ani zábavné. Jako nejlepší svezení mi v paměti uvízlo, když foukal takový protivítr, že se počáteční mírný úsek musel odstrkat hůlkami. V prudké části to pak nádherně nadnášelo a sjezd byl v úplné pohodě. Ovšem za trest nás pak čekala nahoru ta otevřená trojsedačka, co už o ní byla řeč.

Alternativou k černé č. 11a je červená sjezdovka č. 11, která v horní části kopce vede po takové širší svážnici, takže je vlastně docela úzká a odpoledne už bývá v tomto místě notně rozježděná. Vzhledem k tomu, že se s tou černou zase potká, a to dokonce dvakrát, můžete operativně volit, kudy chcete vlastně jet. Hodně lyžařů objede ten první nejprudší úsek černé sjezdovky po té červené, pak se vrátí zpět na černou a v klidu si to vychutná až dolů.

Pokud byste se po výstupu ze vzpomínané trojsedačky vydali na opačnou stranu kopce Aineck, dostanete se do té části střediska, která je, jak už bylo řečeno, lépe přístupná z obce St. Margarethen. Musím přiznat, že zejména tady došlo v posledních letech k úplnému vzkříšení. Dobře si pamatuji, jak tu ještě v roce 2008 vedly jen nekonečné kotváče, ale to je teď nenávratnou minulostí. Kotváče nahradily kabinové lanovky, a tak si můžete do sytosti užít opravdu příjemných sjezdovek podél nich. Posledním slabším místem zůstává jen nástupní dvojsedačka ze St. Margarethenu, ale i ta bude zřejmě brzy nahrazena modernější lanovkou, jak jsem se dočetl na internetu.

Parkoviště u dolní stanice té (zatím) dvojsedačky "DSB Aineck" jsou poměrně rozlehlá, i když po již vzpomínané revitalizaci lanovek i tady přibylo lidí. Na dvojsedačku navazuje nová osmimístná kabinová lanovka "Silverjet 2" a úplně nahoru se pak dostanete další osmimístnou kabinovou lanovkou "Gipfelbahn". Přejezd mezi nimi je však velmi dlouhý, nejprve po červené sjezdovce č. 25, a pak ještě kousek po modré č. 24. Nahoře si můžete vybrat a je opravdu z čeho.

Obertauern, Seekarspitz

Napravo od kabiny "Gipfelbahn" ve směru dolů jsou tři proplétající se červené sjezdovky s čísly 28, 29 a 30 a s jedním černým úsekem s číslem 28a. Sjezdovky jsou příjemně členité, střídají širší a užší místa s prudšími a volnějšími, můžete je absolvovat několikrát za sebou a pokaždé po trochu jiné trase. Všechny končí u dolní stanice lanovky "Gipfelbahn", ale nic vám nebrání pokračovat dále po odpočinkové modré č. 24 až k dolní stanici lanovky "Silverjet 2" a podél dvojsedačky "DSB Aineck" dokonce až úplně dolů, a to alternativně po modré sjezdovce s č. 20, červené s č. 22 nebo dokonce černé s č. 21.

Nalevo od kabiny "Gipfelbahn" je ovšem novinka a zároveň trhák této části střediska, a to 6 km dlouhá červená sjezdovka s hrdým označením A1 a skutečně lemovaná podobnými modrobílými cedulemi, jaké jsou i na stejnojmenné rakouské dálnici. Je to spíše modrá sjezdovka s několika ostřejšími červenými úseky, vede až k dolní stanici dvojsedačky a čeká vás opravdu nádherné svezení. Místy mi to trochu připomínalo modrou sjezdovku č. 3 ve středisku Hauser Kaibling nad městečkem Schladming, které říkáme "U jelenů".

Pokud nechcete absolvovat tu dvojsedačku, můžete z A1 alternativně odbočit po červené sjezdovce č. 26 a dále po modré č. 24 k dolní stanici kabiny "Silverjet 2". Dojezd je však dlouhý a velmi mírný, a tak se připravte na nějaké to postrkování hůlkami.

Dalším střediskem je Grosseck - Speiereck. Podrobnou interaktivní mapu naleznete na adrese www.bergbahnen-lungau.at (mně se ale neotevřela). Opět je na výběr ze dvou nástupních míst - Mauterndorf a St. Michael. Stařičkou dvojsedačku ze St. Michaelu už naštěstí nahradila nová osmimístná kabina "8er Sonnenbahn", a když od horní stanice sjedete po modré sjezdovce s čísly 7a a 7b, dostanete se do takového kotle mezi kopci Speiereck a Grosseck.

Tady si konečně můžete vybrat, co chcete vlastně jezdit. Méně nároční mohou zůstat u dvojsedačky "Trogalmbahn" a "brousit" modré sjezdovky č. 4a, 6a, 7a a 7b. Ti nejnáročnější naopak zvolí čtyřsedačku "Speiereck-Gipfelbahn" a čeká je červená č. 4a s navazujícími černými úseky č. 4c a 4d přímo pod lanovkou.

Obertauern, dolů z Hundskogelu

Nejvíce možností pak nabízí úbočí kopce Grosseck, kam se dostanete i osmimístnou kabinou "8er Grosseckbahn" z Mauterndorfu. S využitím trojsedaček "Grosseckbahn II" a "Sonnalmbahn" můžete pak střídat příjemné modré (č. 3a a 5a) a červené (č. 3b a 5c) sjezdovky a jako odměnu si sjet kombinaci červené č. 3b, modré č. 1a a červené č. 1b až k dolní stanici "8er Grosseckbahnu". Podle mapy to vypadá jen jako klasický "talabfahrt", čili víceméně sjezd do údolí za každou cenu, ale ve skutečnosti je to velmi dlouhá a nádherně členitá sjezdovka plná zatáček a střídání ostřejších a mírnějších úseků. Vřele doporučuji!

K dolní stanici lanovky můžete sjet i v případě nástupu ze St. Michaelu. Počáteční část po červené sjezdovce č. 2b ještě ujde, dolní úsek po modré č. 2a je opravdu skutečný "talabfahrt" ve smyslu předchozího odstavce. Sjezd je vedený většinou po lesních svážnicích a nakonec vyjedete z lesa úplně. Provozovatelé střediska se samozřejmě snaží udržet sjízdnost co nejdéle, ale protože St. Michael je položen docela nízko, tak zejména v předjaří bývá často na úplně holém svahu zasněžen jen tento úzký pás sjezdovky.

Konečně se dostáváme ke středisku Obertauern. Je trochu stranou od ostatních v oblasti a jsou lyžaři, kteří na něj nedají dopustit a každoročně se sem vracejí. Stejnojmenné městečko Obertauern ležící v údolí obklopeném alpskými štíty se stalo jakýmsi fenoménem a je to na něm vidět ihned, jakmile do něj vjedete.

Kam oko dohlédne jen moderní penziony a luxusní hotely, takže levné ubytování byste tady asi hledali marně. Přesto v sezónu praská ve švech. Co vytváří ten fenomén? Řekl bych, že rozlehlost střediska spojená s rozmanitostí a propojeností sjezdovek. Navíc vše leží poměrně vysoko, nástupní místa lanovek jsou výše než naše Sněžka, takže lyžařská sezóna je tu příjemně dlouhá a sněhová nadílka spolehlivě bohatá. Dokonce věřím i tomu, že je zde možné strávit týden lyžování, aniž byste měli potřebu navštívit ještě nějaké jiné středisko.

Ale pojďme už konečně na lyže. Kde začít? Tak třeba u těch méně náročných lyžařů. Pokud přijedete od Mauterndorfu, tak můžete zůstat hned na začátku městečka Obetauern na parkovišti P7 nebo ještě lépe P6 a užít si modrých sjezdovek pod čtyřsedačkou "Edelweissbahn". Od její horní stanice se dá sjet opět po modré sjezdovce na druhou stranu do vedlejšího údolí, vrátit se pak čtyřsedačkou "Angerbahn" a oba svahy libovolně střídat.

Pěkná modrá sjezdovka s číslem 2b je i pod šestisedačkou "Schaidbergbahn" přístupnou lépe z parkoviště P7. Sem můžete vzít i náročnější parťáky, kteří to pak sjedou přímo dolů po černé 2a. Pokud by jim to nestačilo, tak si přidají ještě vedlejší čtyřsedačku "Plattenkarbahn" a sjezdovky 3a-f pod ní, které jsou kombinací červených a černých.

Pěkná nabídka lehčího svezení je na i opačné straně městečka na příjezdové cestě od Radstadtu. Z parkoviště P1 sjedete k dolní stanici čtyřsedačky "Kehrkopfbahn", která se nahoře setkává s další čtyřsedačkou "Monte Flu - Bahn" z druhé strany kopce, vše obklopeno modrými sjezdovkami.

Ještě lepším řešením je dojet až na parkoviště P3 nebo P4 a využít možností, které nabízejí úbočí kopců Seekareck a Seekarspitz. K oběma se přiblížíte lanovkou "Grünwaldkopfbahn". Ta se nedá přehlédnout, protože se na ní střídají desetimístné kabiny s osmimístnými sedačkami, a tak si nakonec zvolíte podle toho, jestli se vám chce nebo nechce sundávat lyže.

Obertauern, Plattenspitz

Nahoře můžete pokračovat dále navazujícími lanovkami nebo si to sjet zpátky. V tom případě se nabízí velmi příjemná modrá s číslem 8a a pro náročnější kombinace červených 8b-e. Kdo se rozhodl pokračovat, může zvolit čtyřsedačku "Seekareckbahn" na stejnojmenný kopec Seekareck nebo další čtyřsedačku "Panoramabahn" na kopec Seekarspitz. V prvním případě se dolů svezete po červených sjezdovkách 9a a 9b, ve druhém případě vás čeká červená 10a a pro náročné dokonce černá 10b, i když obě nakonec v dolní partii kopce skončí jako modrá 10a. V obou případech si to samozřejmě můžete sjet až dolů po těch již vzpomínaných "osmičkách".

Kopec Seekarspitz však nabízí ještě jednu možnost. Místo dolů podél lanovky "Panoramabahn" můžete přejet za hranu kopce a po červených sjezdovkách 5a nebo 5b se podél čtyřsedačky "Seekarspitzbahn" dostat do vedlejšího údolí. Městečko Obertauern vám zmizí z očí a jste jako v jiném světě.

Lanovky a sjezdovky pod nimi jsou v této části střediska vějířovitě rozmístěny na jižní a západní straně kotle a sbíhají se - kde jinde než - u hospody. Sjezdovky jsou zde téměř výhradně střední obtížnosti (červené) a pěkné svezení nabízejí ty s čísly 4a-e pod šestisedačkou "Hundskogelbahn". Zpět do Obertauern se dá dostat hned několika způsoby, koneckonců alpská střediska si vždy zakládají na tom, že lanovky a sjezdovky jsou propojené.

A teď nám zbývá podívat se ještě na opačnou stranu Obertauernského údolí. Když už jste zůstali na parkovištích P3 nebo P4, tak vyjeďte nejdelší lanovkou celého střediska - osmimístnou kabinou "Zehnerkarbahn" - až pod vrcholek kopce Zehnerkarspitze. Odtud vede dolů po počátečním "modrém" kousku svazek červených sjezdovek 1b-e a je to jedno z nejpěknějších, ale i nejdelších svezení, které si můžete v Obertauern užít. Určitě si to nenechte ujít!

Pro ty nejnáročnější jsem si nechal zlatý hřeb, spíše tedy černý hřeb - sjezdovku stejné barvy na úbočí kopce Gamsleitenspitz. K té se nejprve přiblížíte od parkoviště P5 čtyřsedačkou "Gamsleitenbahn 1" a po krátkém přejezdu pokračujete dvousedačkou "Gamsleitenbahn 2" vstříc nejvýše položenému místu střediska (2 313 m n. m.). Černá sjezdovka s číslem 26a je opravdu impozantní a není se co divit, že pohled na ni z protějšího kopce se dostal na titulní stranu mapy střediska, kterou si můžete vzít u kterékoli pokladny. Osobní zážitek bohužel nemohu poskytnout, zatím mě tam nikdo nedostal a asi už nedostane…

A konečně nás čeká taková rarita a zároveň důkaz dokonalé propojenosti lanovek a sjezdovek, která se jmenuje "Tauernrunde". Ano, podobnost s "rundou", čili dát si dokola něco dobrého do volátka není jen čistě náhodná. Tentokrát to nebude do volátka, ale do nohou, samozřejmě opatřených lyžemi. Jedná se o značené okružní putování celým střediskem ve smyslu oblíbené sjezdové turistiky. A aby to nebylo jen tak obyčejné, tak jsou tam ty "rundy" dvě - ta "po směru hodinových ručiček" je v terénu značená červeně, ta "proti směru hodinových ručiček" zeleně.

Mapa

Oba okruhy se snaží navštívit i odlehlejší kouty střediska, ale samozřejmě je to vždycky "něco za něco" - musíte počítat často s dlouhými přejezdy mezi lanovkami a některé pěkné sjezdovky "rundy" míjejí. To však neznamená, že si to celé nějak neupravíte ke své úplné spokojenosti.

A úplně nakonec ještě něco pro ty nejnáročnější. V mapě je to prezentováno jako "Super Seven" včetně příslušného loga a značení v terénu. Jedná se o zdolání sedmi nejvyšších vrcholů střediska a zejména sjezdovek na jejich svazích. A počítejte s tím, že vyberou vždycky tu nejtěžší! Takže vás ta černá 26a stejně nemine, pokud se rozhodnete tuto trofej dobýt.

Ano, máte pravdu, ještě nám zbývá středisko Fanningberg. Tam jsem ale, a přiznejme si to otevřeně, z čiré a trestuhodné rozežranosti nelyžoval. Zdálo se mi moc malé. Doufám, že mi bude odpuštěno…

Příště se podíváme do další perly alpského lyžování, střediska Saalbach - Hinterglemm - Leogang. Ale až po Novém roce. Až budu mít aktuální zážitky.

Další související články:

+ Velikonoce a Vánoce zároveň
+ Pitztalský ledovec bude mít nejvýše položenou lanovku a kavárnu v Rakousku
+ Start do bílého na Zell am See-Kaprun
+ Vyvrcholení jara má své jméno: lyžování na sluníčku
+ Hochficht, Horní Rakousko: Lyže, šarm a sníh
+ Štýrsko v zimní sezoně 2009/10
+ Lyžařské oblasti v Rakousku, lyžování v Alpách
+ Mapa regionu Schladming/Ramsau
+ Start do bílého na Zell am See-Kaprun
+ Individualita nade vše: Lyžařské regiony v Salcbursku
+ Pět tyrolských ledovců a poprvé jeden skipas
+ Lyžařský Světový pohár v Bad Kleinkirchheimu
Treking.cz - diskuze

Diskuse k tomuto článku

přidat názor


Reklama
Reklama
Výběr tras a cílů podle pohoří
Beskydy Bukovské vrchy
Bílé Karpaty Cerová vrchovina
Jeseníky Chočské vrchy
Jizerské hory Kysucké Beskydy
Králický Sněžník Malá Fatra
Krkonoše Muránska planina
Lužické hory Nízké Tatry
Orlické hory Roháče, Z. Tatry
Rychlebské hory Velká Fatra
Šumava Vysoké Tatry
Zábřežská vrchov. Další pohoří…
Reklama
Reklama
Výběr článků
Hory Góry Izerskie, podzimní putování polskou částí Jizerských hor
Hory Nejkrásnější dvoudenní trek v Jeseníkách: Velká kotlina, Praděd, Dlouhé stráně a Jelení studánka
Hory Hřebenovka Šar planiny: Poznávání života v Makedonii, trek přes Šar planinu, výstup na Golem Korab
Hory Diablak neboli Babia hora, túra na mrazivý vrchol druhého nejvyššího pohoří Polska ze sedla Krowiarki
Reklama
Témata našich článků…
Hrad Sloup Jeseníky, ubytování Chata Borišov Domica Helfenburk Chata Jelenka Chata Výrovka Šomoška Bezděz Macocha Brekov Maroko Turistická mapa Trojúhelník Frýdštejn Ortler Javorníky Jak vzniká blesk Babočka admirál Neutronová hvězda Karimatky Viklany
Regiony
Oblasti: Beskydy | Bílé Karpaty | Brdy | Broumovská vrchovina | Česká Kanada | České středohoří | České Švýcarsko | Český les | Český ráj | Doupovské hory | Drahanská vrchovina | Hanušovická vrchovina | Hornosvratecká vrchovina | Hostýnské vrchy | Chřiby | Javorníky | Jeseníky | Jevišovická pahorkatina | Jizerské hory | Králický Sněžník | Krkonoše | Krušné hory | Křivoklátská vrchovina | Litenčická pahorkatina | Lužické hory | Nízký Jeseník | Novohradské hory | Orlické hory | Pálava | Podyjí | Rakovnická pahorkatina | Ralsko | Rychlebské hory | Slavkovský les | Svitavská pahorkatina | Šluknovská pahorkatina | Šumava | Švihovská vrchovina | Vizovická vrchovina | Vlašimská pahorkatina | Vsetínské vrchy | Východolabská tabule | Zábřežská vrchovina | Zlatohorská vrchovina | Ždánický les | Železné hory | Žulovská pahorkatina | Branisko | Bukovské vrchy | Burda | Cerová vrchovina | Čergov | Čierna hora | Chočské vrchy | Kremnické vrchy | Krupinská planina | Kysucké Beskydy | Laborecká vrchovina | Levočské vrchy | Ľubovnianska vrchovina | Malá Fatra | Malé Karpaty | Muránska planina | Nízké Tatry | Ondavská vrchovina | Oravská Magura | Oravské Beskydy | Pieniny | Podunajská pahorkatina | Pohronský Inovec | Polana | Považský Inovec | Revúcka vrchovina | Roháče | Slanské vrchy | Slovenský kras | Slovenský ráj | Spišská Magura | Stolické vrchy | Strážovské vrchy | Súlovské skály | Šarišská vrchovina | Štiavnické vrchy | Tribeč | Velká Fatra | Veporské vrchy | Vihorlat | Volovské vrchy | Vtáčnik | Vysoké Tatry | Záhorie | Zemplínské vrchy
Reklama
Vybíráme z obsahu…
1. Jeskyně Harmanecká jeskyně (jaskyňa), veřejnosti přístupná jeskyně Velké Fatry
2. Skály Panská skála, čedičové varhany u Kamenického Šenova
3. Tipy na výlet Dlouhé stráně, přečerpávací vodní elektrárna v CHKO Jeseníky
4. Naše vrcholy Říp, hora s nejasnou minulostí
5. Chaty Šerlich, Masarykova chata na Šerlichu, levné ubytování v Orlických horách
6. Vesmír Pluto, největší trpasličí planeta - vzdálenost, průměr, oběžná doba a teplota na povrchu
7. Skály Pravčická brána: Největší skalní brána Evropy, Jetřichovické stěny
Home Page | Časopis | Průvodce | Ceník inzerce | Soutěže | Seznamka | Kalendář akcí | Outdoor testy | Horské chaty | Fotogalerie | Archiv
Treky, turistika | Horolezectví | Cykloturistika | Cestování | Vesmír, astronomie | Turistická mapa online | Spolupracujeme
TOPlist