Vulkanická činnosti se v Západních Karpatech projevila většinou v tortonu a pokračovala až do pliocénu, v izolovaných oblastech až do kvartéru. Vznik neogenního vulkanismu je spojen s procesem kolize oceánského podloží flyšového pásma a Panónské pánve pod obloukem Karpat.

Sopečná pohoří vytvořila dva věnce vulkanických pohoří. První věnec se táhne od Kremnických vrchů, přes Štiavnické vrchy, Poľanu, Cerovou vrchovinu, Mátru, Bukk a Tokajské vrchy v Maďarsku vracejíc se na Slovensko v oblasti Slánských vrchů. Druhý věnec vulkanických pohoří se vyvinul od Vihorlatu přes Gutinské hory na Zakarpatské Ukrajině a pokračujíc až do Sedmihradska v Rumunsku.

Čtěte také: Veporikum, tektonická jednotka Západních Karpat

Neovulkanická pohoří Západních Karpat poprvé správně vymezil a popsal již Jan Ehrenreich Fichtel v 18. století. Znalosti o neovulkanitech pak byly dále rozšiřovány dalšími badateli.

První fáze neogenního vulkanismu začala v období spodního miocénu v pohořích severního Maďarska. Ve středním miocénu, spolu s postupem překryvu střetávajících se vrstev pod tělesem Karpat, se vulkanická činnost rozšířila i na území dnešního Slovenska. Tehdy se vulkanismus probudil v masívech pohoří Vtáčnik, Kremnické vrchy a Poľana, na východě Slovenska pak v oblasti Slanských vrchů (Veľký Milíč).

Ve spodním bádenu nastupuje nový typ vulkanické aktivity. Na povrch se dostávají alkalicko-vápenaté andezity v oblasti Krupinské planiny a později v oblastech formujících se stratovulkánů Poľana, Javorie, Sitno ve Štiavnických vrších či Flochová v Kremnických vrších. Vulkanická činnost se postupně zklidňuje, aby další dech nabrala v období panonu. Zejména v oblasti Slanských vrchů, kde se formují stratovulkány Šebastovka, Zlatá Baňa, Makovica, Strechov, Bogota, Milič a Bradlo).

Mladší fáze této vulkanické činnosti začala formovat také Vihorlatské vrchy, ve kterých vznikají mohutné stratovulkány Kyjov, Sokolský potok, Morské oko, Diel a Popriečny. Produkty neogenního vulkanismu zformovaly v této oblasti tři morfologicko-strukturní jednotky - Slanské vrchy, Vihorlatské vrchy a Zemplínské vrchy, v nichž lze vyčlenit několik skupin vulkanických formací.

První, poměrně omezenou skupinou jsou ryodacitové tufy čelovské deprese (severně od Prešova, 21,5 - 19,5 mil. let). Druhou skupinou jsou fintické a hrabovské tufy kyselého složení (ryolity a ryodacity). Třetí skupinou jsou vulkanity Zemplínských vrchů, čtvrtou skupinu pak tvoří stratovulkány severní části Slanských vrchů a okolí Kapušan. Pátá skupina je tvořena andezitovými tělesy Lysá Stráž - Oblík a Vinné, které se táhnou od Prešova po Michalovce. Poslední, šestou, skupinou jsou mohutné stratovulkány Vihorlatských vrchů, které dále pokračují na území Zakarpatské Ukrajiny a Rumunska.

Závěrečná fáze vulkanismu (bazický alkalický vulkanismus) postihla oblast středního a jižního Slovenska. Vznikají bazaltová tělesa v oblastech Bánské Štiavnice, Krupiny a v závěru pak v oblasti Cerové vrchoviny. Poslední dozvuky vulkanismu lze nalézt u Nové Bane, kde vznikla nejmladší slovenská sopka - Pútikov vŕšok (asi 100 000 let).

Použitá literatura

• B. Žec a kol., Vihorlatské vrchy, geologická naučná mapa Slovenska, Štátný geologický ústav Dionýza Štúra v Bratislavě, 2001
• D. Plašienka - Tektochronológia a paleotektonický model jursko-kriedového vývoja centrálnych Západných Karpát. Veda, 1999
• J. Dvořák, B. Růžička - Geologická minulost Země, úvod do historické geologie a paleontologie, SNTL 1966
• I. Vološčuk a kol. - Tatranský národný park, biosférická rezervácia, Gradus 1994
• J. Hók, Š. Kahan, R. Aubrecht - Geológia Slovenska. Univerzita Komenského, Bratislava 2001
• M. Maheľ - Geologická stavba československých Karpát. Paleoalpínske jednotky 1. Veda 1986

Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe, pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.