Pohoří Černá hora, nejvyšší pohoří na celé Ukrajině

Černá hora, nejvyšší pohoří v ukrajinských Karpatech

Černá hora je nejvyšším pohořím nejen ukrajinských Karpat, ale celé Ukrajiny s nejvyšší horou Hoverla (2 061 m). Černá hora leží na pomezí Zakarpatské a Ivanofrankovské oblasti a je zhruba vymezena říčními dolinami Tisy, Bílé Tisy, Prutu a Černého Čeremoše. Na východě sousedí s pohořím Hriňavy, na severovýchodě s Pokutsko-Bukovinskými Karpatami, na severu s pohořím Horhany, na západě s Poloninou Svidovec a konečně na jihu s Rachovskými horami. Všech šest vrcholů ukrajinských Karpat, které převyšují svou výškou 2 000 metrů, leží právě na hřebeni tohoto pohoří.

Hlavní hřeben Černé hory, jehož délka přesahuje 40 kilometrů s 20 kilometrů dlouhou částí s výškami okolo 2 000 metrů, se táhne od Jablonického sedla až po Černou horu (Pop Ivan, ve starších mapách a průvodcích se uvádí jméno Pop Ivan Černohorský), přesněji po sedlo Šibenské pod horou Stoh. Nutno podotknout, že na Zakarpatí se obvykle používá pojmenování Černá hora, ale v oficiální ukrajinské (a dříve ruské) odborné literatuře i v mapách se uvádí název Pop Ivan. Masív je budován flyšovými horninami, převážně pískovci třetihorního stáří, místy vystupují na povrch staré horniny vulkanického původu.

Čtěte také: Východní Karpaty, základní informace a členění Východních Karpat

Horní partie pohoří mají alpínský reliéf s četnými ledovcovými formami jako jsou kary a morény, trogy a cirky. V pohoří se dochovalo několik větších jezer (ples) ledovcového původu, která však poměrně citelně zarůstají trávami a rašelinou. Černá hora je jakýmsi "pokračováním" Poloniny Svidovec, od které je oddělena hlubokým průlomovým údolím řeky Tisa. Významná část Černé hory je zahrnuta do Karpatského národního parku.

Na Černé hoře si můžeme všimnout pozvolné náhrady kosodřeviny (typické v Západních Karpatech) jalovcem (obvyklým ve Východních a Jižních Karpatech) v některých partiích pohoří. Přesto rozsáhlé a husté porosty kosodřeviny nalezneme v ledovcových kotlích hor Dancir pod Kozlami, na Šurini, menší porosty pak na Šešuli, Pětroši, Pop Ivanu či Hoverle v pramenné oblasti řeky Prut. Posledně jmenovaný kotel vyhloubil v poslední době ledové mohutný ledovec, který dosahoval délky úctyhodných šesti kilometrů a mocnosti přes 200 metrů! Stopy jeho působení jsou na úbočí Hoverly dosud velice dobře patrné. Celkově jsou však porosty kosodřeviny výrazně menší než v sousedních Horhanech.

Vrcholové partie, poloninské louky, zasahují vysoko nad hranici lesa, který je převážně jehličnatý, jen místy se objevují bukové porosty. V minulosti, během teplejší periody po poslední době ledové, byly i nejvyšší partie tohoto pohoří pokryty lesy. Četné paleontologické nálezy dokladují přítomnost takových druhů jako buk, dub, habr či lípa i ve vyšších horských polohách.

Dnes je horní hranice lesa navíc uměle snížena činností člověka, konkrétně činností místního huculského etnika. Les ustupoval mýcením a žďářením, aby uvolnil prostor pro pastviny, na kterých Huculové pásli a pasou svůj dobytek. Nutno však dodat, že první lidé se na poloninách objevili již na konci prvního tisíciletí. První osadníci sem přišli z oblasti dnešního Rumunska a Balkánu. Následovala druhá vlna kolonizace, tzv. valašská. Valaši asimilovali s obyvateli podhorských oblastí, kteří sem přišli z ruského prostoru. Výsledkem této asimilace byl vznik huculského etnika.

Podmínky pro přejezd na lyžích trvají do časného května a sníh často nemizí z některých firnovišť po celý rok. V letních měsících je počasí ve vyšších polohách nevyzpytatelné - od tropických veder trvajících celý týden po dlouhotrvající mlhy, deště a bouřky. Na hřebeni Černé hory jsou dodnes dobře patrné stopy po okopech první světové války. Stále se tady dají nalézt hromady ostnatého drátu a starých nábojnic. Také tady narazíte na staré hraniční kameny označující bývalou československo - polskou hranici.

Turisticky nejatraktivnější je úsek hřebene mezi horami Hoverla a Pop Ivan, tedy nejvyšší část hřebene Černé hory. V tomto úseku, kde jsou vrcholy jako Hoverla, Breskul, Požeževská, Turkul, Rebra, Brebeněskul, Černá hora aj. odděleny nehlubokými sedly, neklesá nadmořská výška pod hranici 1 750 metrů. Hlavní hřeben Černé hory má nejen četné mohutné boční hřebeny, ale také paralelní hřebeny s vrcholy jako Pětroš (2 020 m) aj.

Dnes je pohoří bez turistických chat. Kromě několika bud a provizoria na bývalé observatoři na Černé hoře. Jaký to kontrast ve srovnání s dobou první Československé republiky, kde se v těchto horách naopak nacházela celá řada chat poskytujících turistům přístřeší. Jako například Schronisko lyžařské sekce AZS Varšava pod Popem Ivanem, původní schronisko Zarosľak, Merkova chata na polonině Menčul Kvasovski, či další z chat na polonině Rohněska aj.

Již před první světovou válkou za Rakousko - Uherska měla Černá hora lepší turistickou infrastrukturu než dnes. Vždyť např. na polonině Gropa stávala maďarská turistická chata… První turistické chaty a značené turistické stezky se totiž na Černé hoře objevily již na přelomu 70. a 80. let 19. století.

Další související články: