Trek přes Považský Inovec, hřebenovka slovenského pohoří

Považský Inovec, hřebenovka: Považský Karpattrek (6)

Konečně hřeben Považského Inovce. Mám rád toto kouzelné, byť nevysoké pohoří. Hřebenovku Inovce jsem již několikrát absolvoval, přesto mi nevadí si ji zase zopáknout. Dnes plánuji bivak na Marhátu, krásném skalním vrcholu s rozhlednou. Tedy pokud se mně podaří ujít 28 kilometrů při převýšení 1 370 metrů.

Ráno se sluníčko opírá do oken Chaty pod Inovcem a zve do hor a lesů. Po snídani se loučím s chatou i ochotnou obsluhou a mířím k vrcholu Inovce, nejvyšší hoře celého pohoří. Již třetího a posledního pohoří na trase Považského Karpattreku.

Krželnica, Jakubová a Ostrý vrch

Poslední ohlédnutí za Chatou pod Inovcem (790 m) a hybaj hore. A hned pěkně zostra. Podél sjezdovky napravo do lesa. K severu se otevírají pohledy na Strážovské vrchy, z průseku o kousek dále k západu na Bílé Karpaty.

Čtěte také: Předchozí část článku, Považský Karpattrek (5)

Přes rozcestí Pod Inovcom (940 m), kde se k červeně značené hřebenovce připojuje zelená turistická značka z obce Selec stoupám na odbočku Sviniarky (1 005 m), ze kterého se dá juknout na vyhlídku dr. Bundalu (5 minut). Na samotný vrchol Inovce (1 042 m) je to pak již jen kousek.

Cesta je rozrytá koly náklaďáku. Těžaři se zakousli i do nejvyšších partií Považského Inovce… Však i na vrcholu je docela bordel a hromada natahaného roští. V přístřešku na vrcholu přibylo pietní místo V. Švancára, kterého 14.10.2014 i se spolulezcem J. Matlákem zasypala lavina v základním táboře pod jednou z himalájských osmitisícovek. Člověk nezná dne ani hodiny…

Udělám zápis do vrcholové knihy a mířím na kótu Palúch (1 004 m), ze které se otevírají pěkné výhledy na Bílé Karpaty a Strážovské vrchy na západě a severozápadě i na Vtáčnik na východě. K jihu se pak táhne hřeben Považského Inovce. Počasí je super. Sluníčko svítí, dohlednost je docela dobrá. Jen ten ledový severák by nemusel tolik fičet.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Světlým bukovým lesem, kde se stále zima a jaro přetahují o nadvládu, mířím na Rafajovu kótu (896 m), pod kterou na své týdenní pouti potkávám první trekaře. Jdou směrem na Inovec. V závěsu za nimi se táhne skupina emeritních turistů. Ti všichni se ale určitě do nedaleké útulny Izba nemohli dostat…

Po příjemném hřebeni pokračuji k jihu. Bez podstatných převýšení. Za vrchem Jakubová (906 m) míjím rozcestí Nad Studnicami, u kterého se nachází Bohušova studnička (asi 300 m od chodníku). Jedno z míst, kde se na hlavním hřebeni Považského Inovce nabrat vodu.

Z kopce a opět do kopce. Na Ostrý vrch (910 m), pod kterým se nachází velký slovenský kříž a příjemné posezení. Na kříži je umístěna schránka s "vrcholovou" knihou. Ani tady proto nemohu nenechat vzkaz. Společnost mi při tom dělá zvědavá ještěrka. Docela brzy se vydala ze svého úkrytu, vždyť ještě nebylo ani svatého Jiří, kdy vylézají hadi a štíři. Jasně, ještěrka had není. Ale k plazům patří také…

Panská Javorina, Prieľačina, Bezovec

Po krátkém odpočinku a kochačce docela slušnými výhledy pokračuji dále. Rozcestí Tri boky (800 m) zve k návštěvě útulny Izba, jediné turistické útulny na hřebeni Považského Inovce. Různých přístřešků a bud je v tomto pohoří sice mnohem více, v naprosté většině se ale skrývají na bočních hřebenech a nebo v dolinách poměrně hluboko pod hlavním hřebenem. Jsem velice rád, že útulna stále slouží a je v dobré kondici. Na podzim s ní mám ještě nějaké plány…

Přes Sedlo pod Ostrým vrchom (830 m) se přesouvám do Sedla pod Panskou Javorinou (865 m). Tady chvíli váhám, zda-li se nevydat kousek mimo hřeben k vrcholu Panské Javoriny (943 m) s rozhlednou. Ale protože jsem tam poměrně nedávno byl, rozhlednu vynechávám. Nakonec mě čeká rozhledna na Marhátu. Na ni jsem již sice také byl, ale je na trase Považského Karpattreku.

Opět svítí sluníčko. A příjemně hřeje. Podrost se zazelenal i pupeny na stromech začínají rašit. Přes nos mě praští omamná vůně rozkvetlých dymnivek, které tady rostou snad všude. Míjím keře rybízu. Pěkně vysoko nám tady vyrostly. Kdo ví, zda-li v létě mají i plody.

Přes vrch Prieľačina (893 m), rozcestí Pod Prieľačinou (850 m) a Zľavy (650 m) s odbočkou k upravenému a poměrně vydatnému prameni pod Prieľačinou (asi 100 m vlevo) vede hřebenovka k vrchu Skaliny (644 m).

Hřeben se znatelně snižuje a jaro nabývá na síle. Buky se krásně zazelenaly, les je hned veselejší a rozhlaholen ptačím zpěvem. Nádherná a názorná ukázka toho, co dokáže pouhých 200 výškových metrů, jak se teplota odráží na stavu vegetace. Skrze stromy je vidět na protější hřeben se siluetou hradu Tematín. Velice romantická zřícenina, kterou doporučuji navštívit.

V Sedle pod Skalinami (606 m), které je již na dohled Bezovce, se otevírají krásné výhledy. Trochu si zacházím, abych si užil výhledů nazpět na hlavní hřeben pohoří i k jihu k obci Nová Lehota. Turistická značka v sedle ale míří doprava do nápadného úvozu v hřebeni. Proto se musím kousek vrátit a svižným stoupáním se přehoupnout za hřebínek. A pak za další hřebínek a ještě jeden hřebínek… Trasa je zkrášlena řadou skalek roztodivných tvarů.

A již je tady Bezovec (743 m) se sjezdovkami a nádrží na vodu, která asi slouží k umělému zasněžování. Od nádrže šup dolů a opět nahoru za pěkných pohledů do nitra Hrádocké doliny. To jsem ale již na dosah Chaty Šport. Doufám, že bude otevřeno. Pivo a polévka by docela bodly. Uvidíme. Opět se míjím s moto"turisty", kteří si Považský Inovec pletou s motokrosovou dráhou. Jejich čtyřkolky osvěžují čistý horský vzduch, hned si připadám jako doma. Ve smradlavé Ostravě. Opravdu "velký dík".

Veselý vrch, Kostolný vrch a Marhát

Chata Šport (615 m) nezklamala, opravdu má otevřeno. A dokonce polévku, pivo i čepovanou malinovku. Utrácím proto pár euro. Čas mám docela slušný, do večera bych na Marhát měl bez problémů dojít. Brzy se objevuje maník s báglem, se kterým jsem se během dne již několikrát míjel. Dáváme se do řeči a brzy zjišťujeme, že bivak máme plánován na stejném vrcholu. Tudíž se ještě asi uvidíme.

Po obědovečeři opět nahazuji na záda bágl a přijímám výzvu posledních dnešních asi devíti kilometrů a cirka 400 výškových metrů. Přes rozcestí Bezovec, zastávka (520 m) a cestu č. 020 mířím po krásných loukách se super výhledy k Veselému vrchu (562 m). A dále kolem pastvin a stáda volně se pasoucích koní k hájovně (horárni) pod Kostolným vrchem (498 m) a pietního místa pod Kotolným vrchem s křížem a altánkem do Sedla Kostolný vrch (525 m). Hřebenovka nyní vede po zpevněných lesních cestách, asfaltu se bohužel vyhnout nedá.

Kolem usedlosti Jelenie Jamy, která je nejspíše opuštěná, a kolem parku solárních panelů (kde se všude se s nimi člověk nesetká…) ukusuji poslední kilometry z dnešní porce. Bohužel stále po zpevněné cestě. Ještě že jsem si vzal kvalitní pohorky, jinak by nohy asi již dávno byly na odpis… Míjím velký myslivecký posed a seník, které by se v případě nouze daly využít k bivaku a již se konečně objevuje Sedlo Marhát (690 m). Ze sedla je to po ostrém a poměrně skalnatém hřebínku na vrchol Marhátu (748 m) opravdu již jen kousek.

Marhát je nejvyšším vrcholem podcelku Krahulčie vrchy, poměrně malebné části Považského Inovce s vystupujícími vrstvami druhohorních sedimentů. Na vrcholu Marhátu stojí rozhledna a dva turistické přístřešky, které by se daly využít k nouzovému bivaku. Dnes to ale vidím na spaní blíže k ohni, nějak se ochlazuje. V půli dubna bych očekával poněkud vyšší teploty…

Maník již zapálil oheň na jednou z ohnišť. Pomáhám natahat nějaké dřevo, ať je v noci co přikládat. Záhy zjišťuji, že osamělý pocestný je z Nitry a že na podobné přechody vyráží teprve v poslední době. Seznamovačce ale musíme udělat konec, neboť Slunce se nebezpečně blíží k obzoru a je tudíž nejvyšší čas vyrazit na rozhlednu, ze které se bude dát západ Slunce pozorovat neporovnatelně lépe.

Západ Slunce byl úžasný. A vlastně jediný, který jsem během svého týdenního putování měl možnost pozorovat. A fotit. Obloha potemněla, západnímu obzoru dominuje jasně zářící Venuše. Vidět je Nitra, Zobor, okolní pohoří i dýmající Jaslovské Bohunice co by jaderná elektrárna.

Rtuť teploměru snad atakuje bod mrazu, nejvyšší čas přesunout se nazpět k ohni, kde je přece jen neporovnatelně tepleji. Jožo vytahuje plechovkové pivo, které chutná skvěle. Díky Jožo, zůstávám dlužníkem. Doufám, že se budu moci revanšovat.

Nevím zda-li je to skvělým pivem a nebo debatou o horách, díky kterémuž čas letí jako splašený. Nemohu uvěřit, že již odbila půlnoc! Nejvyšší čas jít na mrazivé kutě. Zítra je potřeba dorazit zbytek hřebenovky a přesunout se z malebného Považí nazpět do Ostravy…

Kilometráž šesté etapy Považského Karpattreku

• Dokončení článku

Další související články: