Průvodce |
Karpattreky |
Horolezectví |
Cykloturistika |
Cestování |
Lyžování |
Příroda |
Soutěže |
Aktuality |
Zajímavosti |
Kalendář |
Napsat článek |
Reklama |
Více… |
|
 |
||
| Poslední aktualizace: 7.3.2024 | , svátek má |
|
Treking > Karpattreky > Přechod Malé Fatry, trek hlavním hřebenem Malé Fatry
Přechod Malé Fatry, trek hlavním hřebenem Malé FatryPřechod Malé Fatry: Fatransko-tatranský Karpattrek (2), hřebenovka ze Strečna do Telgártu26.6.2013 | Otakar Brandos
Včerejší úvodní a mimořádně krásná etapa umocněná vynikajícím počasím, skvělým světlem a od lidí doslova vymetenou hřebenovkou ve mně zanechala opravdu nesmazatelné dojmy. Navíc dnešní etapa je nejkratší ze všech, tudíž budu mít spoustu času na fotografování. Nemusím spěchat, neboť zítra v poledne se má ke mně připojit ve Valaské Dubové největší slovenský treker. To však ještě netuším, že vše bude jinak… 
A nakonec… Druhým důvodem dnešní krátké etapy jsou otlaky. Asi po deseti letech mám otlaky z bot. No jo, nové boty od Asola, které jsem byl rozšlápnout na dvou kratších túrách, trochu zradily. Nakonec jsem to tak trochu i očekával, neboť kůže uvnitř boty (místo obvyklé tkaniny) není nešťastnější řešení (více bude v testu bot). Budu mít tak možnost vyzkoušet hojivé gelové náplasti od 3M (kupodivu opravdu úspěšně)… Ráno po vydatné snídani (jak jinak, míchaná vajíčka se slaninou) vyrážím nazpět na hřeben Malé Fatry. Chtěl jsem se vrátit do Snilovského sedla a pokračovat přes Chleb, nakonec volím "zkratku", kterou jsou šel naposledy před velkou řádkou let. Na Chlebu jsem byl již mnohokráte, navíc tady budu opět na podzim. Čtěte také: Fatransko-tatranský Karpattrek (1), hřebenovka ze Strečna do Telgártu Naposledy mávám Chatě pod Chlebom (1 415 m), která byla příjemným útočištěm i blízkému Velkému Kriváni (1 709 m). Kousek za rozcestím ještě pro jistotu doplňuji vodu z vydatného a spolehlivého pramene. Pak po širokém chodníku podcházím jižní úbočí vrcholu Chleb, jehož vrcholová skaliska jsou budována vápenci. Zajímavé ovšem je, že již kousek níže na jižním úbočí této pěkné hory převažuje žula. 
Opravdu velice pestré geologické složení má táto část Malé Fatry. Nakonec i na západních svazích nejvyššího vrcholu - Velkého Kriváně vystupují vápencová skaliska, kdežto na východním úbočí se rozkládá největší kamenné moře Malé Fatry představované žulovými valouny. Síly přírody zdejší vrstvy rozdílných hornin pořádně zpřelámaly a promíchaly… Vzhůru na HromovéNa rozcestí Kopiská (1 446 m) jsem hned. Tady dávám vale modré turistické značce, která pokračuje na Mojžíšovy prameny a dále k Šútovskému vodopádu, a využívám žlutě značené spojky, která téměř po spádnici vede pěkně svižně do Sedla za Hromovým (1 606 m) ležícím již na hlavním malofatranském hřebeni. V sedle si musím dát pár minut voraz, neboť sluníčko, ačkoliv je krátce po osmé hodině ráno, opět pořádně peče. To je "paráda", snad nedorazí opět nějaká vedra… 
Pod hřebenem je vidět celá dolina Vrátna, vidím i chatu Vrátna, parkoviště a mumraj lidí tam dole. O poznání klidněji je na protějších vrcholech Sokolie a Boboty. Lanovka již začíná chrlit davy lidí pod Snilovské sedlo. A tomu mumraji bych rád utekl. Přes jižní vrchol hory Steny (1 572 m) mířím k severu, stále po hlavním hřebeni. Výhledy jsou úchvatné, od Tater až po Beskydy. Opravdu nádhera, která je okořeněná sytou zelení jara, které již opanovalo i tyto nadmořské výšky. Strmé východní svahy prudce spadají do závěru Šútovské doliny v některých mapách označovaného jako Zadná Šútovka. 
Výhledům při putování po hřebeni nyní kralují Velký Rozsutec a Stoh. Obě hory jsou tak rozdílné a plné protikladů, že mi na mysli vytane Saturnův měsíc Japetus. Ten je rovněž plný protikladů, kdy každá jeho polokoule je naprosto odlišná. A pak že hory a astronomie nemají nic společného… Směr monumentální StohPřes plytké Sedlo v Stenách (1 480 m) se přesouvám na severní vrchol hory Steny
(1 535 m), přičemž cestou mi dělá společnost neuvěřitelné množství kvetoucích
Potkávám první turisty dnešního dne, kteří sem vyšli za výhledy. Přesunuji se ještě o kousek dále, na protější návrší, abych mohl v klidu vychutnávat úchvatných panoramat a výhledů na Velký Rozsutec i Stoh, mezi kterými se v dáli rýsuje silueta Kubínské hole, oblého travnatého hřbetu Oravské Magury. Usedám do trávy a nechávám se ovívat teplým horským vánkem a užívám ticha, kterého se ve městech nedostává. Po příjemném relaxu sestupuji do širokého Stohového sedla (1 230 m) se stopami po dřívější pastvě. Jsou tady husté porosty lopuchům kopřiv a šťovíku, což je typický důsledek překyselení a přehnojení půdy. Dnes tady ani pasoucí se dobytek ani kolibu nenaleznete. Škoda, ten cinkot zvonců ke Karpatům již po staletí patří. Ještě pohled nazpět k právě prošlé částí hřebene s koberci roztroušeně rostoucích malých smrků, které okolní krajině dodávají neobyčejně malebný ráz a již se pouštím do strmého stoupání až na rozcestí Chrbát Stohu (1 320 m), kde se odpojuje žlutá traverzová cesta. Nechávám tady batoh a jdu s PETkou pro vodu po traverzu, v jednom žlabu jsem před léty nabíral vodu. Její zásoby se totiž značně ztenčily a na Stohu se jistě chvíli zdržím. Traverzovka je ale tak rozblácená, že se brzy otáčím nazpět. Bez vody, zato s naprosto nemožně zablácenými botami. 
Výstup na Stoh nakonec nebyl vůbec tak strašný a během sestupu jsou odměnou další neopakovatelné výhledy. Až se člověku nechce věřit, co vše příroda dokáže vymodelovat. Do sedla Medziholie (1 185 m) je to pak již jen kousek. Potkávám rodinku, která míří i s dětmi na Stoh. A na těžko. Je vidět, že se vydali na hřebenovku i s malými dětmi, které, alespoň se zdá, jsou na podobné trávení volného času zvyklé. Určitě lepší něž tescovýlety na celý víkend… OsnicaAsi v půli cesty mezi sedlem Medziholie a Sedlem Osnice (1 162 m) je po levé ruce upravený pramen vody. Doplňuji vodu, smývám pot a především umývám boty od nánosů mazlavého bláta. Na rozcestníku v Sedle Osnice je přitom šipka k prameni někde pod sedlem (5 minut), přestože vydatný zdroj vody je hnedle po ruce. 
Pomalu se loučím s Rozsutci a Stohem a mířím na vrchol Osnica (1 363 m). Tento docela strmý a travnatý vrchol představuje jeden z nejlepších výhledových bodů s parádními pohledy na Velký Rozsutec, Stoh, Malou Fatru i Oravskou Maguru. Na východě se pak rýsují hřebeny Západních Tater a Velkého Choče v Chočských vrších, kam mám namířeno zítra. Zatím vychutnávám parádních a dalekých výhledů. Nějak se začíná zatahovat a pofukovat vítr. Začínám se obávat, aby nedošlo ke změně počasí. To by bylo nepříjemné. Předpověď počasí je ale optimistická (až příliš). Svatý Petr mě chtěl asi trochu postrašit. 
Když je již kochačky dost, vydávám se z Osnice dolů. Sestup je to sice relativně krátký, ale neobyčejně strmý. Chodník je poměrně úzký, je vidět, že tato trasa nepatří k příliš frekventovaným. Však jsem tady dnes potkal jen dva turisty, kteří mají namířeno přes Stoh a Žobrák do Kraľovan. Brzy pěšina mizí v bukovém lese, jenž je prosycen silnou vůní medvědího česneku, jenž ochutnávám. Následuje strmý a blátivý (tudíž kluzký) sestup lesem až do sedla Strungový príslop (1 165 m), kde je les vystřídán velkými loukami. Za deště bych ten sestup absolvovat nechtěl, to musí být jako na tobogánu… Lesním hřebenem se dostávám kolem vrcholu Magura (1 260 m) a Magurka (1 008 m) k lyžařským vlekům, pod kterými jsou ještě jedny, starší a dnes již nevyužívané a rezivějící lyžařské vleky. Pod nimi jsou dvě boudy, z nichž jedna bude mým útočištěm pro tuto noc. Je sice uzamčená, avšak na povale je dostatek místa. Jen je tam strašný nepořádek, takže bude třeba trochu pouklízet. 
Pak se již věnuji relaxu, focení atd. Kdybych měl rezervaci, mohl jsem pokračovat až do Žaškova, kde se dá přespat např. v penzionu U Komu, kde čepují Martiner, ale to bych měl do Valaské Dubové jen kousek a navíc mohou mít plno. Původně jsem druhou etapu plánoval potáhnout až pod Velký Choč a nebo do Valaské Dubové do penzionu Jánošíkova krčma a tam počkat na banskobystrického trekera Mira. Času mám totiž hodně, je teprve něco po druhé hodině… Časově by to bylo v pohodě, snad jen to strašné horko a otlaky by mě mohlo někde uzemnit…
Karpattrek pas, Fatransko-tatranský Karpattrek Další související články:+ Malá Fatra - hory travnatých hřebenů - NP Malá Fatra, turistika a treky, turistické trasy+ Malá Fatra, levné ubytování a horské chaty, útulny + Jídlo a pití na vícedenním treku, jídelníček a doporučení pro vyváženou stravu (1) + V zajetí sněhu aneb Lúčanskou Fatrou na sněžnicích + Malá Fatra, přechod hlavního hřebene pohoří + Jižní částí hřebene Martinských holí na vrcholu babího léta + Velký Rozsutec, výstup na nejkrásnější horu Slovenska + Příroda NP Malá Fatra, fauna a flóra Diskuse k tomuto článkupřidat názor zobrazit celou diskusi
Zdravím nevíte někdo jak je to při takovýhle přechodech se psem? Nemyslím stanovy správy parku. To jsem si našel. Ale zajímalo by mě jak je to spaním třeba na nějaké chatě protože nic moc jiného asi povoleno není. Psík je malý a skladný a mě je líto jít bez něj když se mu to tak líbí. Myslím na celém Karpattreku. Díky
Zdravím, kompozici fotek máte dobrou, jen je škoda, že dost fotek má "přepálenou" oblohu, neboli váš foťák není pravděpodobně schopen pojmout tak velký dynamický rozsah těch krajinek (u krajiny je velky DR celkem běžná věc). Proto se krajiny často fotí do HDR... těch přepalů je možno se zbavit i bez HDR tak, že prostě trochu stáhnete expozici, budete mít sice míň detailů v tmavších místech fotky, ale obloha a mraky to přežijí :). Dále by mohl pomoci polarizační filtr.
Myslím, že je škoda těch přepalů, když už si dáváte takovou práci s cestováním a focením celkově.
Respektive, na ty přepaly oblohy je ideální přechodový filtr - viz https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0ed%C3%BD_p%C5%99echodov%C3%BD_filtr
připomínky. Přepálenosti oblohy jsem si vědom, digitální zrcadlovky však mají relativně omezený dynamický rozsah. O přechodových filtrech samozřejmě vím, ale když ony spolu s nástavcem způsobují vinětaci. HDR fotografii nemám rád, přijde mi to jako umělotina. Zapomněl jste na "breketing", který by byl asi nejrozumnějším řešením snímaní velice kontrastních scén. Avšak kompilace výsledné fotky je trochu pracná a času je tak žalostně málo :-))
|
|
|||||||||||||||||||
kytek, které sem přilákaly z nižších poloh i motýly. Kolem poletuje nádherný exemplář
